女儿熬蟾蜍汤差点要了父亲的命!这些偏方别再信了

Balada je lyricko-epicky ver?ovany útvar mnohdy s ponurym dějem a vět?inou ne??astnym a? tragickym koncem, konec ale m??e byt i ??astnym, oslavnym.[1] Námětem je v mnoha p?ípadech provinění ?lověka, které je potrestáno ?ízením nadp?irozenych bytostí ?i osudu. Balady mají prudky dějovy spád a bohaty jazyk, ?astym jevem je sugestivní a zkratkovity dialog mezi postavami.
Hudba
[editovat | editovat zdroj]Lidové balady
[editovat | editovat zdroj]Balady byly p?vodně lidové písně ur?ené k tanci (etymologicky souvisejí s pozdně latinskym slovesem ballare – tan?it). Ve st?edověku byly roz?í?eny ve Francii, v Itálii ?i v severní Evropě, kde postupně z radostnych oslavnych písní nabyly ponurého a tragického rázu, jen? se stal pro ?ánr balady charakteristickym (nikoli jedinym). Balady ze Skandinávie, Pobaltí, Skotska ?i Irska v sobě mísí pohanské a k?es?anské motivy, ?asto lí?í témata viny a trestu, věrnosti, prokletí, nezaslou?eného trestu, urá?ky a pomsty, v severní Evropě v?ak jsou známy také balady milostné nebo ?ertovné a satirické.[2] Sběr lidovych balad za?al ji? v 18. století, p?edev?ím v Německu a Dánsku, později i ve Skandinávii a na Britskych ostrovech. Známá je skotská sbírka, tzv. Childovy balady z roku 1857. ?etné písně z této sbírky byly nazpívány ?eskou folkovou skupinou Asonance (nap?. ?Dva havrani“, ?Bitva u Harlaw“, ?Alison“, ?Hugo Gream“, ?Lord Gordon“ nebo ?Donald MacGilavry“).
V ?eskych zemích se dochovalo nejvíce lidovych balad v oblasti moravského Vala?ska a Slovácka, kde je v 19. století sbírali nap?. Franti?ek Su?il a Franti?ek Barto?. Náměty zdej?ích balad jsou p?edev?ím boje s Turky a uherskymi povstalci v 16. a? 17. století, p?ípadně zbojníci a jejich osudy. Poměrně málo jsou roz?í?eny balady, v nich? vystupují nadp?irozené bytosti. K nejznáměj?ím pat?í nap?. pomsta dvou bratr? za zavra?děnou sestru, stary otec a jeho t?i dcery (námět podobny králi Learovi), opu?těné děti, které nepozná vlastní matka, únos dívky Turkem nebo dívka-vále?nice bojující proti Turk?m. Mnohdy se jedná o mezinárodní motivy.
Popové a rockové balady
[editovat | editovat zdroj]
V moderní pop music se nej?astěji pojem ?balada“ u?ívá ve spojitosti s citově zalo?enou milostnou skladbou.[5] Pokud se slovo objevuje p?ímo v názvu písně, nap?íklad ?The Ballad of John and Yoko“ od The Beatles ?i ?The Ballad “ od Billyho Joela, obecně implikuje p?edstavu ve smyslu folkové, respektive lidové, hudby. P?íkladem popové balady je skladba ?Live to Tell“ americké zpěva?ky Madonny.
V rocku se jako balada ozna?uje jemněj?í (obvykle i ti??í) píseň, která m??e gradovat do tvrd?í a divo?ej?í kompozice (nap?. Welcome Home (Sanitarium) od skupiny Metallica), ale také nemusí (nap?. The Battle Of Evermore od Led Zeppelin). Texty jsou obvykle hlub?ího charakteru ne? texty ?vypalova?ek“ skupiny, ale nemusí byt nutně jen milostné. K nejslavněj?ím rockovym baladám pat?í nap?. Stairway to Heaven (Led Zeppelin), Nothing Else Matters (Metallica), November Rain (Guns N' Roses), Child In Time (Deep Purple), Bohemian Rhapsody (Queen) Black (Pearl Jam), Californication (Red Hot Chili Peppers), Angie (The Rolling Stones) a dal?í.
Jako ?balada“ je také někdy ozna?ována píseň o (silném) p?íběhu, typu McLeaneho ?American Pie“.[6]
Literatura
[editovat | editovat zdroj]Umělé balady klasické
[editovat | editovat zdroj]Od 15. století vznikají balady umělé, jedním z prvních známych autor? balad je francouzsky básník Fran?ois Villon, jeho? balady se vyzna?ují zvlá?tní formou (tzv. villonská balada) a jsou ?asto mimo?ádně ironické a? cynické. Obliba balad vzrostla v 18. a 19. stol., kdy se jejich auto?i, v souvislosti s preromantismem a romantismem, inspirovali lidovymi baladami. V jejich dílech se více projevuje ponurá, tragická atmosféra, motivy záhrobí a nadp?irozenych bytostí, ale také inspirace rytí?skou poezií. P?íkladem tohoto typu jsou balady G. A. Bürgera, F. Schillera, A. Miczkiewicze, F. L. ?elakovského, K. J. Erbena, ?áste?ně i H. Heineho a J. W. Goetha. Z oblasti literatury se v 19. století pojem balady vrátil do hudby, kde má stejné atributy (epi?nost, vá?ny a? tragicky ráz) a vyskytuje se v mnoha hudebních ?ánrech, p?edev?ím v?ak v hudbě vá?né, folkové a rockové ?i folk-rockové.
Sociální balady
[editovat | editovat zdroj]V pr?běhu 19. stol. se jako novy ?ánr vydělila sociální balada. Nositelem zla a p?í?inou tragického osudu ?lověka zde jsou místo nadp?irozenych jev? sociální a spole?enská nerovnost, reprezentovaná ?lechtou, církví nebo později bohatymi továrníky a podnikateli. Ji? na po?átku 19. stol. se objevují v díle Pierra Jeana Bérangera, Victora Huga a Heinricha Heineho. Béranger a Hugo v básních kritizují hlavně poměry po restauraci Bourbon?, násilí a sociální útlak, Heine odsuzuje hlavně pokrytectví a malomě??áckou morálku, p?ípadně nesvobodu slova a militarismus tehdej?ího Pruska, v baladě Slez?tí tkalci se v?ak zastává hladovějících slezskych ?emeslník?, které p?ipravil o ?ivobytí nástup textilních továren.
Do ?eské literatury vstoupily sociální balady v polovině 19. století. Pr?lomovou byla sbírka Vítězslava Hálka Pohádky z na?í vesnice, která p?iná?í mnoho sociálních témat, nap?. ve známé baladě Dra?ba, kde dráb chudé vdově, je? nemohla zaplatit daň, zabaví krávu a prodá ji v dra?bě. Hálek v této sbírce prozradil více realismu a sociálního cítění ne? Jan Neruda v Baladách a romancích, je?tě ovlivněnych romantismem. Dal?ím autorem sociálních balad byl Jaroslav Vrchlicky, jen? ve sbírce Selské ballady dost drasticky zobrazil antagonismus mezi rolníky a ?lechtou zejména v pobělohorském období. Vrcholnym obdobím sociální balady v ?eské literatu?e byl a? konec 19. a zejména po?átek 20. století v díle Petra Bezru?e, Franti?ka Gellnera a později Ji?ího Wolkera. V Bezru?ovych baladách jsou nositelem zla a sociálního útlaku majitelé dol? Larischové ?i markyz Gero, u Ji?ího Wolkera zejména továrníci a podnikatelé, vyko?is?ující proletariát.
Auto?i a díla
[editovat | editovat zdroj]Klasická balada
[editovat | editovat zdroj]- Karel Jaromír Erben – Kytice z pověstí národních (sbírka)
- Franti?ek Ladislav ?elakovsky – Toman a lesní panna (balada)
- Jan Neruda – Balady a romance (Neruda záměrně nerozli?uje mezi baladou a romancí)
- Vítězslav Hálek – Pohádky z na?í vesnice – básně vykazují rysy klasickych i sociálních balad
- Jaroslav Vrchlicky – Selské ballady – drastické a historicky nep?esné básně Lorecky ze Lkou?e ?i Hrabě Breda
Moderní balada
[editovat | editovat zdroj]- Petr Bezru? – Kantor Halfar, Mary?ka Magdonova (sociální balady)
- Ji?í Wolker – Balada o snu, Balada o námo?níku
Jiné balady
[editovat | editovat zdroj]- Balada z hadr? – divadelní hra Osvobozeného divadla
- Balada o vojákovi – sovětsky vále?ny film z doby Velké vlastenecké války
Známí světoví tv?rci
[editovat | editovat zdroj]- Fran?ois Villon – Odkaz a Závě? (zvlá?tní forma, tzv. villonská balada)
- Gottfried August Bürger – Lenora
- Adam Mickiewicz – Balady
- Johann Wolfgang Goethe – Balady – nap?. slavná balada Král duch?.
- Friedrich Schiller – Balady – nap?. slavná balada Rukavi?ka
- Heinrich Heine – Passionál – klasické i sociální balady, nap?. Slez?tí tkalci
- Pierre-Jean de Béranger – Poesie sociální – sociální balady, nap?. Markyz z Carabas
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto ?lánku byl pou?it p?eklad textu z ?lánku Ballad na anglické Wikipedii.
- ↑ Balada. ABZ.cz: slovník cizích slov [online]. [cit. 2025-08-07]. Dostupné online.
- ↑ Severské balady. Praha: Aurora, 2000, s. 9–13.
- ↑ "POP VIEW; The Male Rock Anthem: Going All to Pieces". The New York Times. Published February 1, 1998.
- ↑ "Rock Concert Question: Are Lighter Salutes Bad for the Environment?" Live Science, July 15, 2006.
- ↑ N. Cohen, Folk Music: a Regional Exploration (Greenwood, 2005), s. 297.
- ↑ D. R. Adams, Rock 'n' roll and the Cleveland Connection Music of the Great Lakes (Kent State University Press, 2002), ISBN 0-87338-691-4, p. 70.