中移动称发现“彩信推广”病毒 数万手机用户已中招
| Stát Turk? nebo Stát ?erkes? Dawlat al-Atrāk (al-Turk) Dawlat al-Jarākisa ???? ??????? ???? ?????????
| |||||||
Geografie
| |||||||
Nejdel?í ?eka
|
Nil (?ást)
| ||||||
| Obyvatelstvo | |||||||
arab?tina (dominantní od 17. stol.), mamlú?tina-kip?a?tina, ?erke?tina, oghuz?tina, kopt?tina, aramej?tina
| |||||||
| Státní útvar | |||||||
Vznik
|
|||||||
Zánik
|
|||||||
| Státní útvary a území | |||||||
.svg)
_in_the_%22Book_of_all_kingdoms%22_(C._1350).svg){kind=small}
.svg){kind=small}
Mamlúcky sultanát (arabsky ????? ?????????, psáno Sultanat al-Mamalik v latince) je moderní pojmenování u?ívané historiky pro státní útvar ovládany Mamlúky (elitními islámskymi bojovníky eurasijského p?vodu), kte?í vytvo?ili vlastní dynastii Bahri? a vládli Egyptu, Syrii a sousedním oblastem od poloviny 13. století do za?átku 16. století. V letech 1260 a? 1517 vládli těmto oblastem jako sou?ást dynastií Ajjúbovc? a Abbásovc?. V roce 1517 byli pora?eni Turky, ale do roka se s nimi osmansky sultán usmí?il a káhirské mamlúky opět pově?il ?ízením země.[1] Dal?í vyrazné oslabení moci mamlúk? p?i?lo v době Napoleonova ta?ení do Egypta, kdy bylo mamlúcké vojsko pora?eno v tzv. bitvě pod pyramidami. Káhir?tí mamlúkové byli jedinou dlouhodobě existující dynastií, která se dr?ela u moci bez závislosti na vlastní reprodukci, jeliko? jejich ?ady tvo?ili vyhradně nakoupení otroci. V době pádu Ajjúbovc? byla vět?ina Mamlúk? Kip?aky. Byli vojenskymi otroky, ale jejich postavení bylo vy??í ne? jinych otrok? a bě?nych svobodnych Egyp?an?.
Název státu
[editovat | editovat zdroj]Ozna?ení Mamlúcky sultanát (arabsky ????? ?????????, Sultanat al-Mamalik) je a? moderním termínem historik? odvozeny od vládnoucí t?ídy Mamlúk? a jejich panovníka. Dobové arabské prameny z období vlády mamlúcké dynastie Bahri? u?ívají zcela odli?nych názv? jako Stát Turk? (arabsky ???? ????????, Dawlat al-Atrāk; arabsky ???? ??????, Dawlat al-Turk) a Stát Turecka (arabsky ?????? ????????, al-Dawla al-Turkiyya)[2][3][4], dal?í je Stát ?erkes? (arabsky ???? ?????????, Dawlat al-Jarākisa) z doby pozděj?í. Kombinovaná varianta arabsky ?????? ??????? ??????????, (al-Dawla al-Turkiyya al-Jarakisiyya) zd?razňuje skute?nost, ?e ?erkesové ovládali ture?tinu.[4]
Historie
[editovat | editovat zdroj]
 do 14. století | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Turkucky kaganát 552–744 | |||||||
| Turkuti | |||||||
| Západní Turkuti | |||||||
| Vychodní Turkuti | |||||||
| Mod?í Turci | |||||||
| Avarsky kaganát 564–804 | |||||||
| Chazarsky kaganát 618–1048 | |||||||
| S?r-Tardu?ové 628–646 | |||||||
| Onogurie 632–668 | |||||||
| Dunajské Bulharsko | |||||||
| Vol?ské Bulharsko | |||||||
| Kangarská unie 659–750 | |||||||
| Türge?sky kaganát 699–766 | |||||||
| Ujgursky kaganát 744–840 | |||||||
| Karlucky jabguluk 756–940 | |||||||
| Karachánsky chanát 840–1212 | |||||||
| Západní Karachánové | |||||||
| Vychodní Karachánové | |||||||
| Kan-?ouské království 848–1036 | |||||||
| Kao-?changské království 856–1335 | |||||||
| Pe?eně?sky chanát 860–1091 |
Kim?cky chanát 743–1035 | ||||||
| Kumánie 1067–1239 |
Oguzsky jabguluk 750–1055 | ||||||
| Ghaznovská ?í?e 963–1186 | |||||||
| Seld?ucká ?í?e 1037–1194 | |||||||
| Chórezmská ?í?e 1077–1231 | |||||||
| Rúmsky sultanát Seld?uk? 1092–1307 | |||||||
| Dillísky sultanát 1206–1526 | |||||||
| Dynastie otrok? (Dillí) | |||||||
| Dynastie Chald?í | |||||||
| Dynastie Tughlakovc? | |||||||
| Kyp?acky chanát[5][6][7]1240–1502 | |||||||
| Mamlúcky sultanát (Káhira) 1250–1517 | |||||||
| Dynastie Bahríovc? | |||||||
| Osmanská ?í?e 1299–1923 | |||||||
|
Jiné turkické dynastie
| |||||||
Vzestup
[editovat | editovat zdroj]Mamlúcké pluky tvo?ily páte? pozdní Ajjúbovské armády. Ka?dy sultán měl své osobní, dob?e cvi?ené vojáky a As-Salih Ajjúb prost?ednictvím Mamlúk? udr?oval moc. Jeho pluky ?ítaly na 800 a? 1000 jezdc? a jezdci byli p?ezdíváni Bahri(ové) (od arabského slova ??? – mo?e, ?eka), proto?e jejich obydlí byla postavena na ostrově Rawda, na Nilu. Jednalo se vět?inou o turkické Kyp?aky, pocházející z oblasti severně od ?erného mo?e.
V roce 1249 vedl Ludvík IX. k?í?ovou vypravu, invazi do Egypta. Dobyl Damiettu a poté pomalu postupoval na jih. Jak pokra?ovali, As-Salih Ajjúb zem?el a vlády se ujal jeho syn Al-Muazzam Turan?áh. Ten se nestihl dopravit k bitvě v?as, av?ak Bahrij?tí Mamlúci dokázali k?i?áky porazit a zajmout Ludvíka IX. Nového sultána doprovázela jeho vlastní skupina Mamlúk?, Mu`azzami(ové), kterym dával pravomoce na úkor Bahri?. Měsíc po zajetí Ludvíka IX. skupinka Bahri? zabila Turan?áha a moci v zemi se chopila ?agrat Al Durr, vdova po sultánovi as-Sálihu Ajjúbovi.
Války s k?i?áky a Mongoly
[editovat | editovat zdroj]Po smrti Turan?áha následovalo desetileté období politické destabilizace, během které se r?zné skupiny pokusily o uchopení moci. Roku 1254 se stala mocnou frakcí skupina pod velením Qutuze. Mnoho Bahri? opustilo Káhiru a za?ali slou?it ajjúbijskym emír?m v Syrii. Mezitím Mongolové pod velením Hülega dobyli Bagdád (1258) a smě?ovali dál na západ. Qutuz a Bahriové odlo?ili vzájemné nesváry a spojili se proti spole?né hrozbě. Mamlúci se s Mongoly st?etli v bitvě u Ain D?álút. I p?es velké ztráty se Mamlúk?m poda?ilo svého nep?ítele porazit. Po odra?ení vněj?ích nep?átel pokra?ovaly boje mezi Qutuzem a Bahrii, které skon?ily Qutuzovou smrtí a vyhlá?ením sultanátu.
Vláda a spole?nost
[editovat | editovat zdroj]Mamlúci
[editovat | editovat zdroj]
Mamlúci (z arab?tiny mamlúk, obvykle se p?ekládá jako vlastněny = otrok, singulár: ????? plurál: ??????) byli p?vodně vojen?tí otroci na orientálních dvorech a zároveň elitní islám?tí bojovníci. Jednalo se o Euroasijce zajaté v bojích nebo zakoupené v dětském věku na trhu s otroky. Po zakoupení byli podrobeni speciálnímu bojovému jezdeckému vycviku, aby se z nich stali tvrdí a nelítostní obránci svych pán?. Jednalo se o maskulinně orientovanou, asketickou a ortodoxně islámskou kastu otrok?, která p?vodně bezvyhradně slou?ila svym pán?m, ale od 9. století byla otroky u? jen podle jména.[1] Od té doby u? mamlúkové sami nakupovali bílé chlapce, které vychovávali a sami rozhodovali, komu budou slou?it. ?asem bylo stále obtí?něj?í koupit na trhu s otroky dal?í chlapce z oblasti Kavkazu a tak za?ali mamlúkové do svych ?ad verbovat také mladé mu?e z Albánie a ?ecka.[1] Stali se vládnoucí vrstvou v Egyptě (1250–1517) a v Syrii (1260–1516), v Iráku a v některych ?ástech Indie.
Mamlúcká domácnost
[editovat | editovat zdroj]Své ?ady mamlúkové nedoplňovali biologickou reprodukcí, nybr? nákupem chlapc?, které cvi?ili v boji. Ctili nomádsky zp?sob ?ivota, ale zároveň si u?ívali p?epychu svych palác? v Egyptě. Mamlúkové měli man?elky i harémy, ov?em postavení jejich ?en bylo zvlá?tní, jeliko? mamlúcká kultura byla silně maskulinní a nelpěla na nutnosti rozmno?ování. V době Napoleonova ta?ení do Egypta byli mnozí Francouzi ?okováni tím, ?e mamlúkové v sexu up?ednostňovali mladé chlapce p?ed ?enami.[1] Sv?j majetek a postavení nemohl mamlúk p?enést na své děti, ale v?dy jen na jiného mamlúka, tedy na chlapce, zakoupeného na trhu s otroky. Toto pravidlo mamlúkové ?asto obcházeli tím, ?e své syny prodávali do otroctví a ihned je zase vykoupili.[1] Jinak se ale potomci mamlúk? nikdy nemohli stát elitními bojovníky a tak zastávali méně vyznamné ú?ady p?i správě Egypta. Skute?nou rodinu mamlúk? tvo?ily desítky zakoupenych bílych chlapc?, kte?í si mezi sebou ?íkali brat?e a svého pána nazyvali otcem (pou?íval se vyraz Ustada) a byli k němu i ostatním mamlúk?m loajální. Této loajalitě se ?íká khushdashiya (arabsky: ????????). Chlapci studovali nábo?enství a bojové umění. Kdy? dospěli do ur?itého věku, jejich pán jim oficiálně daroval svobodu a oni pak jako dospělí mu?ové z?stávali oddáni svému Ustadovi. O majetek mamlúk? se staraly jejich ?eny, jeliko? mamlúci pova?ovali obchodování a správu majetku za změk?ilost, nehodnou velkych bojovník?. ?eny mamlúk? tak disponovaly obrovskymi majetky, ?ídily chod paláce, vládly vyběr?ím daní a prost?ednictvím milodar? pomáhaly chudym.[1] Mamlúkové se sna?ili odli?it od vět?inové arabské populace, kterou v Egyptě ovládali, a tak si dávali turecká jména a spolu hovo?ili tureckym dialektem. Jako jediní měli také právo jezdit v Káhi?e na koních, zatímco ostatní pou?ívali osly.
Architektura a umění
[editovat | editovat zdroj]Sou?ástí jejich samozvolené role ochránc? islámské ortodoxie byla podpora stavby nábo?enskych budov, v?etně me?it. Stavělo se po celém území, vět?ina budov se v?ak stavěla v hlavním městě. Z těchto mamlúckych staveb jich mnoho p?etrvalo do sou?asnosti.
Seznam mamlúckych vládc?
[editovat | editovat zdroj]Mamlú?tí vládci s tureckym p?vodem
[editovat | editovat zdroj]- Mu‘izzuddín Ajbak (1250–1257)
- al-Mansúr Núruddín Alí (1257–1259)
- al-Muzaffar Kutuz (1259–1260)
- az-Záhir Ruknuddín Bajbars (1260–1277)
- as-Sa‘íd Baraka (1277–1279)
- al-ádil Badruddín Salámi? (1279)
- al-Mansúr Kalá’ún (1279–1290)
- al-A?raf Chalíl (1290–1293)
- an-Násir Muhammad (1293–1294, 1298–1308, 1309–1340)
- al-ádil Kitbuga (1294–1296)
- al-Mansúr Lad?in (1296–1298)
- al-Muzaffar Bajbars (1308–1309)
- al-Mansúr Abú Bakr (1340–1341)
- al-A?raf Kud?uk (1341–1342)
- an-Násir Ahmad (1342)
- as-Sálih Isma‘íl (1342–1345)
- al-Kámil ?a‘bán (1345–1346)
- al-Muzaffar Hád?d?í (1346–1347)
- an-Násir al-Hasan (1347–1351, 1354–1360)
- as-Sálih Saláhuddín (1351–1354)
- al-Mansúr Muhammad (1360–1363)
- al-A?raf ?a‘bán (1363–1376)
- al-Mansúr Alá’uddín Alí (1370–1381)
- as-Sálih Hád?d?í (1381–1382, 1389–1390)
Mamlú?tí vládci s ?erkeskym p?vodem
[editovat | editovat zdroj]- az-Záhir Barkúk (1382–1389, 1390–1399)
- an-Násir Farad? (1399–1405, 1406–1412)
- al-Mansúr Abdul‘azíz (1405–1406)
- al-ádil al-Musta‘ín (1412)
- al-Mu’ajjad Sajfuddín (1412–1421)
- al-Muzaffar Ahmad (1421)
- az-Záhir Sajfuddín Tatar (1421)
- as-Sálih Muhammad (1421–1422)
- al-A?raf Barsbáj (1422–1438)
- al-Azíz D?amáluddín Júsuf (1438)
- az-Záhir D?akmak (1438–1453)
- al-Mansúr Uthmán (1453)
- al-A?raf Inal (1453–1460)
- al-Mu’ajjad Ahmad (1460–1461)
- az-Záhir Chu?kadan (1461–1467)
- az-Záhir Bilbaj (1467)
- az-Záhir Timurbuga (1467–1468)
- al-A?raf Kajtbáj (1468–1496)
- an-Násir Muhammad (1496–1498)
- az-Záhir Kánsúh (1498–1499)
- al-A?raf D?anbalat (1499–1500)
- al-ádil Tumanbáj (1500)
- al-A?raf Kánsúh al-Gaurí (1501–1516)
- al-A?raf Tumanbáj (1516–1517)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto ?lánku byl pou?it p?eklad textu z ?lánku Mamluk Sultanate (Cairo) na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, Nakladatelství BB/art s.r.o. Praha 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 11 a 154 - 156
- ↑ Nicolle 2014, p. 4.
- ↑ "The Cambridge History of Egypt", Volume 1, (1998) P. 250
- ↑ a b Yosef 2013, s. 8.
- ↑ CAVENDISH, Marshall. Peoples of Western Asia. New York: Marshall Cavendish Corporation, 2006. 364 s. 2007. ISBN 978-0-7614-7677-1, ISBN 0-7614-7677-6. (anglicky)
- ↑ BOSWORTH, Clifford Edmund. Historic Cities of the Islamic World. Leiden: Brill NV, 2007. 280 s. 2007. ISBN 978-90-04-15388-2. (anglicky)
- ↑ BORRERO, Mauricio. Russia: A Reference Guide from the Renaissance to the Present. New York: Facts On File, 2004. 162 s. 2009. ISBN 0-8160-4454-6. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- TAUER, Felix. Svět islámu. Praha: [s.n.], 1984.
- Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, Nakladatelství BB/art s.r.o. Praha 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 11 a 154 – 156."
Související ?lánky
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky ?i videa k tématu Mamlúcky sultanát na Wikimedia Commons
