退行性改变是什么意思
| ?irá ?í?e íránu íránsky stát Molke Vasi’ al-Fazáje írán Mamlekate írán ??? ??????????? ????? ????? ?????
| |||||||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||||||||||
| Státní útvar | |||||||||||||||||
tumán, abbási (a abazi), ?ahi
| |||||||||||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||||||||||
| |||||||||||||||||
.svg){kind=small}
Safíovci (persky ???????, ázerbájd?ánsky S?f?vil?r) byli turkojazy?nou[1][2][3][4] ázerbájd?ánskou dynastií,[5][6][7][8][9] která vládla Persii v letech 1501–1736 a u?inila ze ?í'ismu státní nábo?enství své ?í?e.
Safíovci jsou pojmenováni po zakladateli sufijského ?ádu Safavijja, ?ejkovi Safímu al-Dín I?akovi (1252–1334). P?vodně byli sunnity a teprve později p?e?li k ?í'itskému islámu, konkrétně k větvi dvanácti imám?.[10][11] Na vrchol se dostali z města Ardabíl, které le?í v dne?ním severozápadním íránu, nedaleko ázerbájd?ánu. A?koli Safíovci tvrdili, ?e jsou potomky sedmého ?í'itského imáma Músy Kazima, byli rodáky z Ardabílu.[12][13] ?esky orientalista Jan Rypka napsal, ?e Safíovci byli turecká dynastie z ázerbájd?ánu.[14]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Vznik safíovské ?í?e
[editovat | editovat zdroj]
Po?átky rodu Safíovc? jsou spjaty se ?ejkem Safím ad-Dínem Ardabílim, ktery roku 1301 zalo?il v Ardabílu súfijsky ?ád, jen? se od poloviny 15. století postupně militarizoval. Z jeho p?edstavitel? vynikl zejména ?ejch D?unajd, sídlící v ?ívánu a udr?ující dobré styky s turkitskou dynastií Akkojunlu z Diyarbak?ru. Za D?unajdova vnuka Ismá‘íla I. (1487–1524) se s pomocí tureckych voják?, zvanych pro své ?ervené ?epice kizilba?i, poda?ilo roku 1501 dobyt Tabríz a svrhnout ha?te?ící se vládce z rodu Akkojunlu; krátce nato byla ovládnuta i velká ?ást Persie spolu s Irákem (do roku 1508) a Ismá‘íl p?ijal titul ?áha.
Safíovskou vládu hned od po?átku ohro?ovali dva nebezpe?ní soupe?i – osman?tí Turci na západě a Uzbekové vedení Muhammadem ?ajbáním na severovychodě. Zatímco v p?ípadě druhych dosáhl Ismá‘íl rozhodného vítězství roku 1510 u Herátu, st?etnutí s osmanskym sultánem Selimem I. pro něj skon?ilo katastrofou – v bitvě na ?aldiránské rovině bylo jeho vojsko rozdrceno a Osmané dobyli dokonce i safíovské sídelní město Tabríz. Tato porá?ka zbrzdila na jisty ?as expanzi nově vzniklého státu.
Tahmásp I. a jeho nástupci
[editovat | editovat zdroj]Ismá‘íl?v syn Tahmásp I. (1524–1576), mu? silně závisly na svém okolí, bojoval stejně jako otec proti Uzbek?m a Osman?m, p?i?em? musel strpět ?adu neúspěch?, p?edev?ím na západě. Poda?ilo se mu sice udr?et ve své moci persky Chorásán, av?ak Irák a ázerbájd?án se ocitly v rukou istanbulského sultána. Oba následující ?áhové, Ismá‘íl II. a Muhammad Chodábende, pak postrádali státnické schopnosti, tak?e teprve ?tvrty vlada? dynastie, Abbás I., obnovil safíovskou moc v plném rozsahu.
Abbás I. Veliky
[editovat | editovat zdroj]
Za ?áha Abbáse (1587–1629) za?ila safíovská ?í?e vrcholné období svych dějin – politicky i kulturně. Abbás byl nejmlad?ím synem ?áha Muhammada Chodábenda a ji? v útlém mládí se stal správcem chorásánské provincie, kde vládl jako zcela nezávisly panovník. V roce 1587, kdy byla ?í?e vá?ně ohro?ena vpádem osmanskych vojsk, vytrhl tehdy sedmadvacetilety princ proti otcově rezidenci Kazvínu, zmocnil se města a prohlásil se ?áhem. Jedním z jeho prvních krok? bylo odstranění obou star?ích bratr?, kte?í by mohli vzná?et nároky na tr?n, a potla?ení vzpoury palácové gardy; tím si zabezpe?il vládu.
S Osmany uzav?el Abbás v roce 1590 mír a musel jim za to odstoupit Tabríz, ?írván, Gruzii a Lúristán. Kdy? takto zajistil klid na západních hranicích, obrátil se proti Uzbek?m vedenych chánem Abdulláhem II., které rozhodně porazil v roce 1598 u Herátu a odňal jim města Ní?ápúr, Sabzavár a Isfaráin, jich? se p?edtím zmocnili. Jeho vojev?dci mezitím obsadili Lúristán spolu s ostrovy v Perském zálivu a na severu dobyli Gílán a Mázanderán. Nyní teprve zahájil Abbás zamy?lenou válku s Turky, s nimi? bojoval ??astně skoro a? do konce svého ?ivota: v roce 1601 jim odňal ázerbájd?án, ?ást Arménie a Gruzie a později p?idal ke svym zisk?m i města Bagdád, Nad?af a Karbalá v Iráku.
Tyto úspěchy umo?nila d?kladná reforma vojska, do té doby tvo?eného hlavně jízdou, p?i ní? ?áh vyu?il slu?eb dvou anglickych dobrodruh?, Anthonyho a Roberta Sherley?. Jeden p?íslu?ník jejich dru?iny za?al pro Per?any odlévat děla a brzy byly zformovány nejen první perské dělost?elecké jednotky, ale i pěchotní oddíly vyzbrojené mu?ketami (tzv. tufang?íové). Abbás v?ak myslel i na státní reprezentaci, tak?e jeho sídelní město Isfahán za?ilo v té době pravy rozkvět – po?et obyvatel stoupl pry a? na 600 000. Po celé zemi vznikaly pevné cesty vroubené karavanseráji, budovaly se nové mosty, vzkvétalo hospodá?ství. Kdy? Abbás v roce 1629 umíral, byla safíovská ?í?e d?stojnou protihrá?kou obou vyznamnych velmocí v oblasti – osmanského impéria na západě a ?í?e Velkych Mughal? na vychodě.
úpadek safíovského státu
[editovat | editovat zdroj]
?ádny z pozděj?ích Safíovc? nedosáhl Abbásova formátu. Jeho vnuk a nástupce Safí I. bojoval sice úspě?ně s uzbeckymi D?ánovci, ale ztratil do?asně ve prospěch Velkych Mughal? Kandahár a na západě ve prospěch Osman? Tabríz a Bagdád. Za Abbáse II. (1642–1666) do?lo poprvé k intenzivněj?ím kontakt?m s carskym Ruskem, av?ak slibně se rozvíjející vztahy ukon?il konflikt, provázeny vpádem kozák? do Mázandaránu. Na vychodě se v té době poda?ilo opět ovládnout Kandahár.
Novy ?áh Safí II., známy té? pod jménem Sulajmán, musel strpět okupaci p?ístavu Ki?mu Holan?any, útoky a drancování kaspického pob?e?í kozáky pod vedením atamana Stěpana Razina a vedl drobnou válku s Uzbeky na severovychodě, jejich? vpády byly odra?eny. Jinak to byl panovník nebojovny, podléhající vlivu harému a eunuch?. Za ?áha Husajna (1694–1722) nastal ponenáhly rozvrat ?í?e, z?ásti zp?sobeny ?áhovou bigotností a závislostí na bohoslovcích a právnících. úpadek urychlovaly té? spole?enské faktory, vysoké daně, korupce ú?ednictva atd.
V roce 1722 oblehl safíovské hlavní město Isfahán ná?elník afghánského kmene Ghilzáj Mír Mahmúd, ktery posléze donutil ?áha Husajna k rezignaci a sám p?evzal vládu. A?koli byl brzy zavra?děn svym bratrancem A?rafem, zp?sobila tato událost úplnou ztrátu vá?nosti safíovského rodu a slabo?sky syn Husajn?v Tahmásp II. na tom nebyl schopen nic změnit. Ve zmatcích, je? následovaly, soust?edil ve?kerou moc do svych rukou ná?elník kmene Af?ár? Nádirkulí Beg, jemu? se v letech 1729–1730 poda?ilo porazit Afghánce vedené A?rafem. Nádirkulí Beg vystupující jako vojev?dce Tahmáspa II. (p?ijal na ?áhovu po?est jméno Tahmáspkulí Chán) obnovil rychle jednotu ?í?e, v roce 1732 svrhl svého pána a po krátké periodě, kdy se kryl jménem loutkového ?áha Abbáse III., p?ijal v roce 1736 panovnicky titul jako Nádir ?áh.
Safíovci pak do perskych dějin zasáhli u? jen jednou – kdy? měl jejich rod poskytnout legitimitu jinému uzurpátorovi tr?nu, Karímu Chánovi, jen? po zavra?dění Nádira ?áha (1747) ovládl vět?inu íránu. Av?ak Safíovec Ismá‘íl III. byl spí?e Karímovym vězněm ne? suverénem. V roce 1773 kon?í definitivně vláda safíovské dynastie v zemi.
Nábo?enská politika
[editovat | editovat zdroj]A?koli Safíovci nebyli prvními ?íitskymi vládci Persie, jejich zásluhou je, ?e se ze ?íitismu stalo dominantní vyznání v zemi. P?ed vyboji Ismá‘íla I. existovaly velké ?íitské komunity nap?íklad v Kummu ?i Sabzeváru a ?í‘u podporovali v 10. a 11. století i p?íslu?níci rodu Bújovc?, vládnoucí jádru někdej?í abbásovské ?í?e. P?esto v?ak vět?ina obyvatel íránu z?stala a? do safíovskych dob sunnitská.
Nástup nové dynastie p?inesl do nábo?enské situace v oblasti pronikavé změny. Postupně se ?í‘a prosadila ve v?ech sférách ?ivota spole?nosti a utvo?ila hierarchická struktura duchovních (‘ulamá) na vrcholu se samotnym ?áhem, jeho? hodnost se za?ala pokládat za posvátnou. írán se stal feudální teokracií. Ruku v ruce s tím ?lo prote?ování per?tiny na úkor arabského jazyka, tak?e i literatura bohoslovná a právnická, kde dosud p?evládal jazyk Muhammad?v, byla ve zna?né mí?e psána persky. Se sunnitskymi dynastiemi v zahrani?í se Safíovci nacházeli ve stálém konfliktu.
Obchod a hospodá?ství
[editovat | editovat zdroj]Pro hospodá?ství safíovské doby měla zna?ny vyznam poloha íránu mezi St?edomo?ím se stále náro?něj?ími evropskymi trhy a Indií a st?ední Asií na vychodě. Hedvábná stezka, vedoucí jednou ze svych větví p?es severní írán do Indie, byla obnovena v 16. století, p?edev?ím díky stabilitě nastolené Safíovci. Abbás I. podporoval p?ímy obchod s Evropou, zejména s Anglií a Nizozemskem, kde vzr?stala poptávka po perskych kobercích, hedvábí a textiliích. K dal?ím exportním artikl?m pat?ili koně, kozí k??e a perly, dová?ely se naopak kovové peníze, vlněné textilie z Evropy a bavlněné z Gud?arátu, ko?ení, kovy, káva a cukr.
Vnit?ní prosperitu se sna?ili ?áhové zajistit podporou ?emesel a zemědělství a za tímto ú?elem někdy p?esouvali z místa na místo celé skupiny obyvatelstva, nap?. arménské ?emeslníky do Isfahánu atd.
Kultura
[editovat | editovat zdroj]
V poezii a písemnictví nep?inesla doba vlády safíovské dynastie mnoho novych podnět?. Oslavné ver?ované historie se dochovaly jen o Ismá‘ílovi I., p?i?em? autorem první byl Hátífí a druhé Kásimí. Jednou z p?í?in, pro? se ?áhové p?íli? nezajímali o poezii, bylo tvrdé pronásledování mystiky, z ní? perské básnictví dosud ?erpalo hlavní inspiraci. V historické produkci je situace o něco lep?í, zejména zásluhou Jahjy ibn Abdullatífa al-Kazvíního (práce Lubbu-t-tavárích – Jádro dějin), Hasana Bega Rúmlú (Ahsanu-t-tavárích – Nejkrásněj?í z dějepis?) a Iskandara Mun?ího (Ta‘rích-e ‘álamárá-je Abbásí – Svět krá?lící historie Abbásova).
V oblasti architektury a vytvarného umění je naproti tomu safíovská epocha jednou z nejvyznamněj?ích period v historii íránu, a nejen jeho. Hlavní město Isfahán ozdobilo tehdy rozlehlé náměstí Majdán-e ?áh (rozloha 510 × 165 m), kolem něho? se seskupily vyzna?né stavby – komplex bazar?, karavanseráj?, medres a me?it (největ?í je ?áhova me?ita – Masd?id-e ?áh). Také v ostatních městech vyrostlo mnoho skvostnych budov, z nich? vyniká zvlá?tě hrobka zakladatele dynastie Safíuddína v Ardabílu ?i palác v mázandaránském A?rafu.
Z malí?? vynikl zejména Alí Rezá-je Abbásí (1565–1635), jeho? kaligraficky styl ovlivnil ?adu následovník? (isfahánská ?kola) a ktery zavedl do ?ánru takové prvky, jako nap?. polonahé ?eny ?i zvy?eny d?raz na individuální rysy portrétovanych. Intenzivněj?í kontakt s Evropou p?inesl obohacení stávajících vytvarnych forem, p?i?em? v této oblasti lze pozorovat dokonce i vlivy ?ínské. Celkem vzato, za?ila perská miniatura nebyvaly rozkvět a byla napodobována v mnoha muslimskych i nemuslimskych zemích vychodu.
Za vlády ?áha Abbáse I. ?il i jeden z nejproslulej?ích perskych filozof?, známy pod jménem Sadrá ?i Sadruddín al-?írází (1572–1641), ktery se pokusil slou?it Avicennovo u?ení, sufickou mystiku a ?íitskou teologii v jeden celek.
Politické dědictví
[editovat | editovat zdroj]Hlavní zásluhou Safíovc? je, ?e po letech cizí nadvlády vytvo?ili silny persky národní stát, ktery navzdory do?asnému rozpadu v 18. století p?e?kal v podstatě nedot?eny a? do moderní doby. Vezme-li se v úvahu, ?e tento stát vznikl v době největ?ího rozmachu osmanského impéria a jen o něco d?íve ne? mocná ?í?e Velkych Mughal? v Indii, je samotny fakt, ?e Safíovci dokázali těmto velmocím vzdorovat a ubránit svojí existenci, hodny respektu.
Seznam safíovskych ?áh?
[editovat | editovat zdroj]- Ismá‘íl I. (1501–1524)
- Tahmásp I. (1524–1576)
- Ismá‘íl II. (1576–1577)
- Muhammad Chodábende (1577–1587)
- Abbás I. Veliky (1587–1629)
- Safí I. (1629–1642)
- Abbás II. (1642–1666)
- Safí II. (Sulajmán I.) (1666–1694)
- Husajn (1694–1722)
- Tahmásp II. (1722–1732)
- Abbás III. (1732–1736)
- Sulajmán II. (1749–1750)
- Isma‘íl III. (1750/1752–1773, jen nominálně v západních provinciích Persie)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ JOHANSON, Lars. Isfahan - Moscow - Uppsala. On Some Middle Azeri Manuscripts and the Stations Along Their Journey to Uppsala. Leiden: Brill, 2020. ISBN 978-90-04-43570-4.. S. 169.
- ↑ CHETERIAN, Vicken. War and Peace in the Caucasus: Russia's Troubled Frontier. Londyn: Hurst, 2008. ISBN 978-1-85065-987-7. S. 57.
- ↑ TUCKER, Ernest. The Middle East in Modern World History. 2. vyd. Londyn: Routledge, 2019. Dostupné online. ISBN 9781138491915. S. 36.
- ↑ Empire to Nation: Historical Perspectives on the Making of the Modern World. Redakce Eric Van Young, Hasan Kayal?, Joseph Esherick. Lanham: Rowman & Littlefield, 2006. ISBN 0-7425-4031-6. S. 11.
- ↑ LIMBERT, John W. Negotiating with Iran: Wrestling the Ghosts of History. Washington, D.C.: U.S. Institute of Peace Press, 2009. Dostupné online. ISBN 9781601270436. S. 24.
- ↑ MANKOFF, Jeffrey. Empires of Eurasia: How Imperial Legacies Shape International Security. New Haven: Yale University Press, 2022. ISBN 978-0-300-24825-8. S. 9.
- ↑ SWIETOCHOWSKI, Tadeusz. Eastern Europe, Russia and Central Asia 2003. 3. vyd. Londyn: Europa Publications, 2002. Dostupné online. ISBN 1-85743-137-5. S. 104.
- ↑ CHAFFETZ, David. Raiders, Rulers, and Traders: The Horse and the Rise of Empires. New York: W. W. Norton, 2024. ISBN 9781324051473. S. 208.
- ↑ VAN GORDER, Christian A. Christianity in Persia and the Status of Non-Muslims in Modern Iran. Lanham: Lexington Books, 2010. ISBN 9780739136096. S. 57–58.
- ↑ RUTHVEN, Malise. Islam in the World. Spojené království: Oxford University Press, 2006. Dostupné online. ISBN 9780195305036. S. 213.
- ↑ GOLDCHSMIDT JR., Arthur; DAVIDSON, Lawrence. A Concise History of the Middle East. 9. vyd. Boulder: Westview Press, 2010. ISBN 978-0-8133-4388-4. S. 142–143.
- ↑ BROWNE, Edward G. A Literary History of Persia, sv. 4: Modern Times(1500-1924). Spojené království: Cambridge University Press, 1928. S. 47–48. ?ajch Hajdar (známy také jako "Sechaidar" z Angiolella), podobně jako jeho otec Junayd, kterého následoval po jeho smrti, si získal p?ízeň nyní ji? starého úzuna Hasana, svého stryce z mat?iny strany. Ten mu dal za ?enu svou dceru (AD 1456–1488) Martu, Halímu, Bakí áqá nebo 'Alam Sháh Begum, její? matka, slavná Despina Khátun ("Despina caton"), byla dcerou Kalo Ioanna, posledního k?es?anského císa?e Trebizóntu, z urozené ?ecké rodiny Komnén?. Anonymní benátsky obchodník, jeho? vyprávění je sou?ástí italskych cestopis? z Persie v patnáctém a ?estnáctém století, popisuje Hajdara jako "lorda p?ibli?ně v hodnosti hraběte, jménem Secaidar, z nábo?enství nebo sekty jménem Sophi, uctívaného svymi spoluvě?ícími jako svatého a poslouchaného jako v?dce. Existuje," pokra?uje, "velké mno?ství těchto lidí v r?znych ?ástech Persie, jako v Natolii (Anatolie) a Karamánii (Qaramán), v?ichni s velkym respektem k tomuto Secaidarovi, ktery byl rodákem z tohoto města Ardouil (Ardabil nebo Ardawil), kde mnoho lidí konvertovalo k suffaveánské (Safíovci, ?afawi) doktríně. Vskutku byl jako opat národa mnich?; měl ?est dětí, t?i chlapce a t?i dívky, s dcerou Assambei (Hasan Bey, tj. úzún Hasan); rovně? choval silnou nenávist k?es?an?m.".
- ↑ SHAFFER, Brenda. Borders and Brethren: Iran and the Challenge of Azerbaijani Identity. Cambridge, MA: MIT Press, 2002. Dostupné v archivu po?ízeném z originálu. ISBN 9780262194778. S. 19.
- ↑ RYPKA, Jan. History of Iranian Literature. Nizozemsko: Springer, 2007. Dostupné online. S. 91.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Tauer, Felix, Svět islámu, Praha, Vy?ehrad, 1984.
- Krej?í, Ale?, Indo-perské umění, Panorama (KPVU), Praha, 2014. Dostupné online
Související ?lánky
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky ?i videa k tématu Safíovci na Wikimedia Commons - Safíjovci a Mughalové (?esky)
- Safíovci na BBC stránkách (anglicky)
- Dějiny Safíovc? na stránkách Iran Chamber Society (anglicky)
