中国第一个不平等条约是什么
| Bitva u Tours | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Islámská expanze do Evropy | |||
 Karel Martel (vlevo) a Abd ar-Rahmán (vpravo) v bitvě u Tours | |||
| Trvání | mezi 10. a 25. ?íjnem 732 | ||
| Místo | mezi městy Tours a Poitiers zvané Moussais-la-Bataille, Francie | ||
| Sou?adnice | 46°46′32″ s. ?., 0°32′9″ v. d. | ||
| Vysledek | drtivé vítězství Frank? | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové polo?ky. | |||
Bitva u Tours známá také jako Bitva u Poitiers se odehrála někdy mezi 10. a 25. ?íjnem roku 732. Byla d?le?itou bitvou během umajjovské invaze do Galie, v ni? se st?etli franské a akvitánské[1][2] síly vedené Karlem Martelem s umajjovskym vojskem pod vedením emíra Abd ar-Rahmána. Vysledkem bylo vítězství franskych a akvitánskych sil vedenych Karlem Martelem.
Podrobnosti o bitvě, v?etně po?tu bojovník? a její p?esné lokace, jsou ze zbylych zdroj? nejasné. Vět?ina zdroj? souhlasí s tím, ?e Umajjovci měli po?etněj?í vojsko, ale utrpěli tě??í ztráty. Je pozoruhodné, ?e franské jednotky evidentně bojovaly bez tě?ké jízdy. Boji?tě se nacházelo někde mezi městy Poitiers a Tours, v Akvitánii, poblí? hranic s tehdy samostatnym vévodstvím Akvitánie vedené Odem Akvitánskym.
V?dce Umajjovc?, Abd ar-Rahmán padl v boji a jeho vojska se po bitvě stáhla. Bitva pomohla polo?it základy Karolinské ?í?e a franské nadvlády v západní Evropě pro p?í?tí století. Vět?ina historik? se shoduje v názoru, ?e franská nadvláda v západní Evropě formovala osud tohoto kontinentu a bitva u Tours tuto nadvládu potvrdila. Bitva je zároveň pova?ována za konec st?edověké muslimské invaze do západní Evropy
Cesta k Tours
[editovat | editovat zdroj]Muslim?tí Maurové obvykle obcházeli vychodní vybě?ky Pyrenejí, podél St?edozemního mo?e, a tak pob?e?í Galie se pomalu dostávalo pod nadvládu muslim?. V roce 732 vyhlásil nezávislost Uthman ibn Naissa (té? nazyvany Munuza), ktery uzav?el spojenectví s akvitánskym vévodou Odou, ?ím? vypověděl vazalství Umajjovc?m. Ti jako odpově? vyslali mohutnou armádu, vedenou Abd ar-Rahmánem Al Ghafiqim. Z velikosti armády lze usuzovat, ?e měla nejen obnovit vazalství emirátu, ale vyznamně ovlivnit i dění za Pyrenejemi. Emir Uthman ibn Naissa se Umajjovc?m okam?itě vzdal a jeho síly byly za?leněny do Al Ghafiqiho vojska, které pokra?ovalo dál do Galie směrem k Bordeaux. P?ed městem se st?etli s vojskem Oda Akvitánského. Proti zdrcující po?etní p?evaze i proti po?etné jízdě neměli Akvitánci ?anci. Odo prohrál a prchl z bitvy.[3] Muslimové následně vyplenili Bordeaux a pokra?ovali dál na vychod, kde vydrancovali Tours a poté oblehli i ji?ně le?ící Poitiers. Karel Martel mezitím zformoval franské síly a vydal se muslimskym silám naproti. P?edvoje obou armád se st?etly ne?ekaně a oba vojev?dci byli p?ekvapeni silou nep?ítele. Ani jeden z velitel? ne?ekal, ?e se protivník dostal tak daleko. Abd ar-Rahmán povolal vojsko od Poitiers a p?ipravil se k bitvě, Frankové mezitím zaujali sev?enou pozici mezi dvěma místními toky.
Pohled na obě armády
[editovat | editovat zdroj]O bitvě se dochovalo jen velmi málo informací, historici se domnívají, ?e obě vojska byla po?etná. Z nep?íli? spolehlivych zdroj? lze usuzovat, ?e muslimské síly měly dvou a? ?ty?násobnou po?etní p?evahu.
Karel Martel se po p?íchodu k moci rozhodl vybudovat profesionální vojsko, s kterym svedl ?adu boj? p?i sjednocování Franské ?í?e. Tito veteráni tvo?ili jádro jeho vojska v bitvě u Tours.[3] Zbylé vojsko bylo slo?eno z Frank?, germánskych spojenc? a ?oldné?? z r?znych kout? ?í?e. Celá koalice byla sestavena p?edev?ím ze zku?ené a disciplinované tě?ké pěchoty. V tradi?ní vyzbroji franského vojska byl krátky tě?ky me? (sax), kopí a vrhací sekera zvaná francisca.[3] Vyzbroj vojáka doplňoval tě?ky ?tít. Pěchota utvá?ela útvary testudo (?elva), stejně jako to dělaly oddíly ?ímskych legií.[3] Vedoucí silou byla dru?ina Karla Martela a franské vojsko je?tě doplňovalo nepo?etné jezdectvo.
Umajjovci, vyzbrojení a vál?ící v arabském stylu, nepou?ívali tě?kou pěchotu, ale disponovali po?etnym a zku?enym jezdectvem. Dále disponovali obrněnymi jezdci, katafrakty, kte?í se mohli p?iblí?it k protivníkovi a zaúto?it o?těpy i me?em.[3] Základem taktiky byl sled rychlych manévr?, a? u? skute?nych, nebo p?edstíranych s následnym napadením nep?ítele v nevyhodné pozici. ?ást muslimského vojska pak tvo?ila lehká pěchota.
Bitva
[editovat | editovat zdroj]Bitva za?ala poty?kami mezi oběma vojsky, které pomě?ovaly své síly. Po p?ekvapivém zji?tění na obou stranách, ?e na sebe narazily hlavní síly, oba protivníci postavili tábory a chystali se na rozhodující st?et. Frankové zaujali těsnou formaci, nedlouho poté Abd ar-Rahmán vyslal lehké jezdectvo, aby zaúto?ilo na těsně nahlou?enou franskou formaci a pokusilo se jí rozdělit, bu? p?ímo p?i útoku, nebo p?i p?edstíraném ústupu. Muslimové metali na protivníky o?těpy, na co? fran?tí pě?áci odpověděli svymi sekyrami - fraciskami. Umajjovci proto zahájili ústup, Frankové na ústup protivníka nereagovali a zachovali pozici. Umajjovci zaúto?ili znovu, tentokrát katafrakty, ale koně odmítli bě?et do útoku proti hradbě kopí. Muslimské oddíly se o to pokusily je?tě několikrát, tentokrát s podporou pěchoty, ale nikdy nedokázaly proniknout těsnymi ?adami protivníka. Opakovanymi útoky docházelo ke ztrátám katafrakt?, kte?í byli elitou arabského vojska. Situace se opakovala i následujícího dne, kdy padla vět?ina katafrakt?. T?etí den Karel Martel o?ekával, ?e protivníkovi dorazí posily a za?ne dal?í útok, a tak nedal rozkaz k pochodu do útoku, ale vojsko se?adil do základní formace. Kdy? muslimsky protiútok nep?icházel, vyslal zvědy, kte?í zjistili, ?e tábor nep?ítele je opu?těny.[3] V boji padl i muslimsky v?dce Abd ar-Rahmán s celou svou elitní gardou. Padl v poslední fázi bitvy během franského protiútoku, kdy? se sna?il zastavit hromadny útěk svych voják?.[3]
P?ímé ztráty umajjovské armády p?evy?ily ztráty Frank? desetinásobně, podle některych zdroj? a? dvacetinásobně. V bitvě padl i Abd ar-Rahmán. Bitva neměla jen regionální vyznam, ale p?edznamenala pád Umajjovské dynastie a znamenala konec postupu Arab? v Evropě. I kdy? není vlastně p?ímo sou?ástí Rekonqisty, měla na její po?átek zna?ny vliv. Opozice v chalífátu se obrátila proti Umajjovc?m a 18 let po bitvě Umajjovce nahradila dynastie Abbásovc?.
Naopak rod Pipinovc?, z něho? pocházel Karel Martel, byl na vzestupu. Vnuk Karla Martela Karel Veliky se stal císa?em ?ímské ?í?e.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto ?lánku byl pou?it p?eklad textu z ?lánku Schlacht von Tours und Poitiers na německé Wikipedii.
- ↑ BACHRACH, Bernard S. Early Carolingian Warfare: Prelude to Empire. [s.l.]: University of Pennsylvania Press Dostupné online. ISBN 978-0-8122-2144-2. S. 276. (anglicky)
- ↑ FOURACRE, Paul. The Age of Charles Martel - Paul Fouracre na straně 87 cituje Vita Eucherii, edici W. Levisona, Monumenta Germani? Historica, Scriptores Rerum Merovingicarum VII, strany 46–53. [s.l.]: Routledge Dostupné online. ISBN 978-1-317-89848-1. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g Bitva u Poitiers, bitva u Tours, Karel Martel, 732, Abdul er Rahman,. Sedmá Vlna [online]. Sedmá vlna, 2025-08-07 [cit. 2025-08-07]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- WEIR, William. Bitvy, které změnily svět. [s.l.]: Alpress ISBN 80-7218-973-5.
- CAWTHORNE, Nigel. Největ?í bitvy v dějinách. 1. vyd. Brno: Alpress, 2007. ISBN 978-80-7362-507-8.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky ?i videa k tématu bitva u Tours na Wikimedia Commons
