天天酷跑3D大黄蜂怎么样 B级滑翔伞大黄蜂技能
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
Pojmem reconquista (?znovudobytí“) v dějinách Pyrenejského poloostrova ozna?uje období od jeho ovládnutí muslimy v 8. století do 15. století, kdy v roce 1492 padl poslední muslimsky emirát Granada. Novodoby pojem odrá?í pohled k?es?anskych království, která období boj? s ?Maury“ prezentovala jako obnovování k?es?anské vlády nad poloostrovem d?íve ovládanym Vizigótskou ?í?í.
Za po?átek reconquisty se udává bitva u Covadongy (722), první vyznamná porá?ka muslimskych vojsk, která zajistila existenci malého k?es?anského Asturského království na severu ?panělska, zatímco na jihu byl ustaven Córdobsky emirát. Velmi d?le?itou, i kdy? odehrávající se mimo pyrenejsky poloostrov, byla bitva u Poitiers - Tours roku 732, kde Karel Martel porá?í Umájjovské vojsko na hlavu. Nep?ímym d?sledkem byl pád Umájjovc? a nástup Abásovc?.
Muslimská ?ást poloostrova se po rozpadu Córdobského chalífátu (1031) souhrnně ozna?ovala al-Andalus, v jeho severní ?ásti postupně vznikla dal?í k?es?anská království: navarrské, leónské, aragonské, kastilské a portugalské. Rozhodující pro vyvoj reconquisty byla porá?ka muslimskych Almohad? v bitvě na Las Navas de Tolosa roku 1212, po které byla k?es?anskymi vojsky dobyta města Córdoba (1236), Sevilla (1248) a vět?í ?ást muslimského panství, které se omezilo na maly emirát v oblasti Andalusie s centrem ve městě Granada.
Po?átky reconquisty
[editovat | editovat zdroj]
Po arabském vpádu na Pyrenejsky poloostrov roku 711 ustupovala ?ást k?es?anského obyvatelstva do údolí Pyrenejí. Uprchlíci se spojili s kmeny v Asturskych horách a také s kmeny v navarrsko-aragonskych Pyrenejích spolu s jejich jedinym vyznamnym městem Pamplonou, je? byla do té doby vojenskou enklávou vizigótské moci uvnit? nep?átelského území.
V roce 718 se v?dce skupiny uprchlík?, vizigótsky ?lechtic Pelayo, lat. Pelagius (718–737), postavil do ?ela Astu?an?, kte?í si jej zvolili za svého krále. Pod jeho vedením p?ibyly útoky na muslimské posádky.
V roce 722 (nebo mo?ná v roce 724, nebo brzy po roce 718) maursky emír p?ikázal kterémusi Munuzovi, aby se svym vojskem z gijónské posádky zni?il asturské rebely a zajistil tak maurskou kontrolu nad tímto regionem. Pelayo v?ak toto vojsko porazil v bitvě u Covadongy, která v?ak pravděpodobně byla jen malym incidentem mezi dvěma nevelkymi skupinami (po?et v?ech bojovník? nep?esáhl dvě stě). Jednalo se v?ak o první vyznamné st?etnutí, v něm? k?es?ané porazili muslimy.
Pelayovi synové a pozděj?í nástupci v boji pokra?ovali. Pelay?v ze? Alfonso I. dobyl témě? celou Galicii, v?etně města Santiaga de Compostela, je? se stalo poutním místem kv?li hrobu svatého Jakuba, ktery se zde nachází.
Ta?ení Karla Velikého
[editovat | editovat zdroj]Roku 777 se k panovníkovi Franské ?í?e dostal posel z Cordóbského emirátu a ?ádal pomoc pro odbojného místodr?ícího v Zaragoze. Karel Veliky se roku 778 vydal p?es Pyreneje směrem k Zaragoze. Jeho ta?ení v?ak dopadlo neúspě?ně, musel se vrátit a p?i návratu p?es Pyreneje bylo jeho vojsko napadeno a pora?eno v bitvě v pr?smyku Roncevaux. Teprve následující vypravy do severovychodní ?ásti poloostrova a dobytí Girony v roce 785 a Barcelony v roce 801 mu umo?nily na Pyrenejském poloostrově zalo?it, na území dne?ní Katalánie, ?panělskou marku, je? měla funkci nárazníkové zóny mezi Franskou ?í?í a muslimskym územím.
K?es?anské státy v severním ?panělsku
[editovat | editovat zdroj]Království León
[editovat | editovat zdroj]Samotná p?edstava reconquisty jako ur?itého nep?etr?itého a cílevědomého procesu, trvajícího osm století, je historicky nep?esná. K?es?anské státy v severním ?panělsku vál?ily mezi sebou navzájem témě? stejně ?asto, jako proti muslim?m. Staré Asturské království se svym hlavním městem Oviedem bylo chráněno neprostupnymi horami severozápadního ?panělska, zatímco Baskové v Nava?e si udr?ovali nezávislost po celou dobu maurské nadvlády, podobně jako p?edtím za vizigótského a ?ímského panství. Největ?í astursky král Alfonso III. vyu?il úpadku ?panělskych Umajjovc? a posunul hranice království a? k ?ece Douro. Jeho syn a nástupce García I. p?emístil hlavní město na jih do Leónu, a království tak bylo nadále známo pod tímto jménem.
Kastilské království
[editovat | editovat zdroj]
Na po?átku 10. století roz?í?ilo království León své území vychodním směrem a? k městu Burgos. Na ochranu dobyté země a zde usazenych rolník? zde bylo vybudováno veliké mno?ství hrad? (?panělsky castillos), které daly nově dobyté zemi název Kastilie. Za hraběte Ferdinanda Gonzála se pak Kastílii v roce 932 poda?ilo vyvázat ze své pod?ízenosti Leónu.
Navarra byla v době vlády Sancha I. v roce 905 prohlá?ena královstvím a rychle expandovala na jih. Sancho III. Navarrsky – panovník vyjime?nych vojenskych schopností – ovládal Aragonii, Asturii, Kastilii a ?ást Leónu a u?inil tak z Navarry v?d?í stát k?es?anského ?panělska. V roce 1028 ur?il Sancho svého druhého syna Ferdinanda za vládce kastilského hrabství. Ferdinand byl velice moudry a zbo?ny panovník, ktery sjednotil vět?inu otcovych dr?av a zahájil intenzivní postup k?es?an? na jih. Za Ferdinanda za?ila Kastílie vyznamny vzr?st moci, co? Ferdinandovi, jako?to nejmocněj?ímu k?es?anskému panovníkovi na poloostrově, umo?nilo v roce 1054 p?ijmout titul císa?e Hispánie. Proto?e se v?ak ve ?panělsku dosud neprosadil dědicky princip primogenitury, byla Ferdinandova ?í?e po jeho smrti v roce 1065 rozdělena mezi jeho syny, Alfonse VI. Kastilského, Sancha II. Kastilského a Garcíu II., krále Galicie. Alfonso se pokusil Sancha zbavit vlády. Ten v?ak patrně zdědil více otcovych schopností, svého bratra Alfonsa porazil a poslal do vyhnanství. García byl po krátké vládě odeslán do klá?tera, kde strávil zbytek svého ?ivota.
Sanchova smrt v roce 1072 Alfonsovi umo?nila vrátit se do země a zmocnit se v?ech někdej?ích domén Ferdinanda I. Alfonso byl skute?ně p?sobivou osobností. Byl na svoji dobu vyjime?ně tolerantní k muslim?m – po dobytí muslimy ovládaného Toleda roku 1085 se prohlásil za "krále dvojí víry" a dále podporoval toto město coby centrum vzdělanosti a u?enosti. Velmi usiloval roz?í?it své dr?avy a stát se jedním z nejmocněj?ích evropskych monarch?. Během jeho vlády byl z Kastílie vypovězen Cid, ?panělsky národní hrdina a hlavní postava stejnojmenného st?edověkého eposu, ktery nalezl úto?i?tě u emíra ze Zaragozy a později dobyl na Maurech Valencii. Zhroucením córdobského chalífátu se Al-Andalus rozpadl do mnoha drobnych mezi sebou vál?ících stát?, co? p?ispělo k úspě?né expanzi Alfonsova k?es?anského království na jih, je? vyvrcholila dobytím Toleda v roce 1085. Ji? v následujícím roce se v?ak proti Alfonsovi spojili vládcové Sevilly se severoafrickymi Almorávidy. Poté, co Almorávidé zvítězili nad k?es?any, si rychle podmanili celé muslimské ?panělsko.
Kastilie a León ve 13. a 14. století
[editovat | editovat zdroj]
Po smrti Alfonse VII., byla Kastílie a León opět rozdělena. Nicméně nástupem syna Alfonse IX., Ferdinanda III., na královsky tr?n v Leónu v roce 1230 byly obě země definitivně sjednoceny v Kastilskou korunu. Ferdinand III. zvany Svaty bojoval po celou dobu své vlády proti Maur?m, jejich? osud na poloostrově byl zpe?etěn po bitvě na Las Navas de Tolosa, v ní? je v roce 1212 porazil Ferdinand?v děd Alfonso VIII. Ve 13. století byla za ú?elem vypuzení Maur? ze ?panělska vyhlá?ena dokonce k?í?ová vyprava. V pr?běhu tohoto století byla dobyta vět?ina území někdej?ího córdobského chalífátu (Córdoba padla v roce 1236, Sevilla 1248, Cádiz 1262) s vyjimkou malé Granady, je? si vykupovala svoji nezávislost ka?doro?ním tributním poplatkem. Ferdinandova vláda byla po?átkem období zvy?eného vlivu ?panělska na evropskou politiku. V době jeho panování byla zalo?ena univerzita v Salamance – jedna z nejstar?ích v Evropě – na ní? se dokonce rozvinula raná ?kola ekonomického my?lení. Ferdinand?v nástupce, Alfonso X. Moudry, napomohl k návratu klasické vzdělanosti do k?es?anské Evropy prost?ednictvím zp?ístupnění duchovního bohatství muslimskych knihoven a univerzit. V roce 1309 byl ve spojení s Aragonií dobyt Gibraltar. Despoticky a krvavy vládce Pedro I. Kruty byl v roce 1366 vyhnán a následně zavra?děn. Pedrovy války proti Aragonii a vnit?ní konflikty zp?sobily do?asné oslabení kastilské moci.
Aragonské království
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Vedle mocenského bloku Kastílie-León dominovala v severovychodní ?ásti k?es?anského ?panělska rovně? Aragonie. Ji? v roce 1118 dobyl aragonsky král Alfonso I. na Maurech Zaragozu a posunul tak hranice své ?í?e na jih. Prost?ednictvím sňatkové politiky p?ipadlo Aragonii v roce 1137 Katalánsko v?etně hrabství Barcelona (?ím? vznikla Aragonská koruna). Do roku 1235 bylo dokon?eno dobytí Maury dr?enych Baleárskych ostrov?. Expanze dále na jih na úkor Maur? byla po ovládnutí Valencie v roce 1238 znemo?něna kastilskou rozpínavostí a proto aragon?tí králové zamě?ili svou pozornost na vychod. Na p?elomu 13. a 14. století se tak nejprve zmocnili Sicílie a Sardinie a v roce 1442 získal Alfonso V. titul krále Neapole. Díku tomu se Katalánie a p?edev?ím Barcelona rozvinuly v hospodá?ské a obchodní centrum evropského vyznamu.
Politicky byla aragonská ?í?e uspo?ádána federalisticky, p?i?em? ka?dá ?ást ?í?e disponovala vlastní ústavou. V samotné Aragonii stály v opozici v??i králi silné cortesy, které v?ak mohly jen stě?í omezit královu moc. Kastílie byla naproti tomu centrálně spravovaná, p?esto i kastil?tí králové se museli potykat s mocnou ?lechtou, s ní? se dostávali témě? neustále do konflikt?.
Sjednocení země, vypuzení Maur? a ?id?
[editovat | editovat zdroj]
Obnovená snaha o sjednocení ?panělska byla vyu?ita Isabelou Kastilskou a Ferdinandem II. Aragonskym k ospravedlnění jejich vpádu do Granady, politické odsunutí ?id? a Maur?. Svatba dědi?ky Kastílie a Leónu, Isabely I., s dědicem Aragonie, Ferdinandem II. v roce 1469 znamenala dal?í krok k sjednocování ?panělska. Skute?né sjednocení celé země v?ak z d?vodu odporu ?lechty v obou zemích nejd?íve nep?icházelo v úvahu.
Vnitropoliticky se Isabela a Ferdinand koncentrovali na vládu v Kastílii, kde s podporou měst mohli snáze omezit vliv ?lechty a cortes? ne? v Aragonii a nastolit tak pevnou centralistickou vládu. D?le?itym nástrojem, ktery tomuto napomohl, byla inkvizice zavedená v zemi v roce 1478. Ta nejprve slou?ila p?edev?ím v církevních zále?itostech, záhy se z ní v?ak stal prost?edek politického nátlaku proti ?lechtě, nebo? ve ?panělsku oproti jinym zemím nebyla inkvizice církevní, nybr? státní institucí. Moc ?lechty byla rovně? podlomena bouráním jejích hrad? (symboly nezávislosti aristokracie na králi) a zavedením systému pravidelného vyběru daní. Ferdinand a Isabela tedy polo?ili základy nábo?enskému, politickému a ekonomickému sjednocení ?panělska. Aragonie se získáním Sicílie a ji?ní Itálie stala v 15. století vyznamnou námo?ní mocností St?edomo?í, zatímco Kastílie a Portugalsko soupe?ili o dominanci v Atlantském oceánu.
Po dobytí poslední maurské pevnosti – Granady – v roce 1492 vydali Isabela a Ferdinand edikt, jím? bylo ?id?m na?ízeno bu? p?ijmout k?est nebo opustit zemi. Na to následovala rozsáhlá vlna pronásledování, v jejím? pr?běhu ode?ly z Pyrenejského poloostrova statisíce ?panělskych (sefardskych) ?id?, co? zp?sobilo zemi nenapravitelné kulturní a hospodá?ské ?kody. V??i Maur?m byla zachovávána jistá míra tolerance. To se v?ak mělo změnit na po?átku 16. století. V roce 1499 bylo asi 50 000 Maur? v Granadě p?inuceno kardinálem Cisnerosem v hromadném k?tu ke konverzi. Během povstání, které následovalo (známé jako povstání v Alpujarras), byli v?ichni ti, kdo? se odmítli stát katolíky nebo se nechat deportovat do Afriky, systematicky zmasakrováni. Vysledkem byl exodus Maur?, ?id? a Gitanos z měst a vesnic Granady do horskych a venkovskych region?. Někdy kolem roku 1500 Cisneros prohlásil, ?e ?Zde u? není ?ádného města, které by nebylo k?es?anské, a v?echny me?ity jsou od nyněj?ka kostely.“ Podobně jako v Osmanské ?í?i se z kostel? staly me?ity, zde se naopak me?ity p?ebudovaly na k?es?anské svatostánky.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- CONSTABLE, Olivia Remie. Medieval Iberia.Readings from Christian, Muslim, and Jewish Sources. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 2011. 624 s. ISBN 978-0-8122-2168-8. (anglicky)
- HAZARD, Harry W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 3, The fourteenth and fifteenth centuries. Madison: University of Wisconsin Press, 1975. 813 s. Dostupné online. ISBN 0-299-06670-3. (anglicky)
- O'CALLAGHAN, Joseph F. Reconquest and Crusade in Medieval Spain. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 2004. 344 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8122-1889-3. (anglicky)
- ROUIGHI, Ramzi. The Making of a Mediterranean Emirate. Ifri?qiya and Its Andalusis 1200-1400. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 2011. 248 s. ISBN 978-0-8122-4310-9. (anglicky)
- ?ENKA, Josef. Pád Granady a zánik al-Andalusu. Praha: Argo, 2011. 184 s. ISBN 978-80-257-0466-0.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky ?i videa k tématu reconquista na Wikimedia Commons - Knowledgia: How did the Reconquista Actually Happen? na YouTube (anglicky)
