百度 全球千座佛寺响应了倡议；10月20日，万众普佛供灯祈福大典暨海潮天音国际梵呗音乐盛典在深圳隆重举行，多国佛教领袖出席了祈福大典和音乐盛典。

Korán (arabsky ????????? 'al-Qur?ān', doslova: ?recitace“) je hlavním nábo?enskym textem islámu, spolu se Sunnou - autentickymi vyroky a ?iny Proroka Muhammeda. Korán je autentické Zjevení od Boha Jediného, sesílané Proroku Muhammedovi v pr?běhu 23let. Prorok Muhammad (prorok islámu, v ?e?tině té? uváděného jako Mohamed) pochází z rodu Prorok? a Posl?, konkrétně z rodové linie Abraháma a jeho syna Ismaela. Muslimové vě?í, ?e ver?e Koránu byly Proroku Muhammedovi p?edávány t?emi zp?soby:

1. vnuknutím ver?? p?ímo do srdce Proroka Muhammeda
2. prost?ednictvím posl? (anděl?), zejména p?es anděla Gabriela jako zprávy od Jediného Boha (Alláha)
3. rozhovorem s Bohem, ani? by Boha Prorok Muhammed viděl (podobně jako hovo?il s Bohem Prorok Moj?í?)

Korán je rozdělen na 114 súr (kapitol), které NEJSOU chronologicky uspo?ádány podle ?asu zjevení (historicky první Mohamedovo zjevení se nachází a? v 96. sú?e [1] Archivováno 20. 12. 2016 na Wayback Machine.), ale podle toho, jak to bylo Bohem p?ikázáno Proroku Muhammedovi. Ka?dá súra (kapitola) se skládá z ur?itého po?tu ver?? (éjét). Nejstar?í rukopisny exemplá? je takzvany Birmingham Manuscript. Dvě stránky Koránu o velikosti 33,3 cm × 24,5 cm z?staly témě? 100 let nerozpoznané v univerzitní knihovně v Birminghamu. Jsou datovány metodou uhlíku 14C do let 568–645, co? je období Mohamedova ?ivota, respektive doba těsně po jeho smrti. Identifikované karty jsou sou?ástí sbírky Mingana ?ítající p?ibli?ně 3000 dokument? z Blízkého vychodu.

Dal?í rukopisné exemplá?e jsou uchovávány ve dvou p?episech, které se nyní nacházejí v Ta?kentu a v muzeu Topkapi v Istanbulu.

Korán a Sunna (?cesta“) se skládá z hadís? (vyrok? Proroka Muhammeda a jeho ?in?) a síry (neboli Prorokova ?ivotopisu, ktery je naprosto nejpodrobněj?ím popisem ?ivota z dochovanych ?ivotopis? Prorok? a popisuje ?ivot Proroka Muhammeda do nejmen?ích detail?), jsou základní zdroje islámského vyznání.

Korán je tzv. telegfrafickou zprávou pro vě?ící a je obsahově rozdělen Bohem V?emohoucím do několika hlavních sekcí:

1. Naprostou podstatou Koránu je tzv. Tauhíd - tozn., ?e pouze B?h Jediny je oprávněn byt uctíván a nic jiného ani nikdo jiny nemá právo byt uctíván spolu s Bohem Jedinym, ktery v?e stvo?il, posílal Posly a Proroky s Písmy, aby znovu a znovu lidem p?ipomínali, ?e B?h je pouze Jeden, je Dokonaly a nepot?ebuje ?ádné p?ímluvce, spole?níky, pomocníky, syny ani man?elky.
2. B?h v Koránu zd?razňuje opakovaně nutnost konání modlitby a dobrych skutk? a bohabojnosti, za co? pat?í vě?ícím odměna v podobě vě?ného ?ivota v Ráji. B?h varuje p?ed p?idru?ováním, p?ed konáním zla, h?e?ením a nespravedlností, za co? hrozí trest v Pekle, pokud se h?í?níci nebudou je?tě za ?ivota kát Bohu a prosit pouze Boha Jediného za odpu?tění. Nikdo jiny h?íchy odpustit nem??e. B?h v Koránu popisuje pr?běh Soudného dne - absolutně spravedlivé zú?tování skutk? Bohem V?emohoucím, od?kodnění k?ivd v?ech, kte?í utrpěli nespravedlnost a újmu od ostatních v pozemském ?ivotě.
3. Dal?í ?ástí Koránu jsou popisy z historie, popisy ze ?ivota Proroka Muhammeda a ze ?ivota Posl? a Prorok? (Adama, Noema, Abraháma, Lota, Joná?e, Jákoba, Josefa, Moj?í?e, árona, Je?í?e a dal?ích).
4. Popisy vědeckych zázrak?, z nich? některé mohly byt potvrzeny teprve nedávno pomocí moderních vědeckych metod
5. Rozli?ení toho, co je správné a bohulibé (halél) a toho, co je ?patné a zavr?eníhodné (harám)

Korán byl zapisován je?tě za ?ivota Proroka Muhammeda a velké mno?ství muslim? si Korán slovo od slova pamatovalo. V jednu knihu byl Korán zapsán nedlouho po smrti Proroka Muhammeda.

V Koránu B?h dává Proroka Muhammeda muslim?m za ?krásny p?íklad“ ('uswetun hasenetun) laskavého, soucitného, pravdomluvného a d?věryhodného chování , ktery by muslimové měli napodobovat [2], tak?e nejen Korán, ale i hadísy (vyprávění o tom, co Prorok Muhammed ?ekl nebo udělal) jsou pro muslimy závazné.

Koránské ver?e NELZE vykládat svévolně na základě pocit? a subjektivních dojm?. Ale na základě instrukcí danych Bohem Proroku Muhammedovi.

V Koránu je zmíněno, ?e některé ver?e jsou ru?eny ver?i novymi [3] (princip abrogace) a právě tefsíry se mimo jiné zabyvají tím, které ver?e byly zru?eny, pro? a ?ím byly nahrazeny.

Tefsíry vycházejí:

a) z vykladu koránskych ver?? tak, jak je vylo?il Prorok Muhammed na základě instrukcí danych Bohem

b) dále z vykladu ver?? stejného nebo podobného obsahu popisujícího stejné nebo podobné téma

c) na základě toho, co p?edali spole?níci a následovníci Proroka Muhammeda

d) a v poslední ?adě vyklad na základě jazykového rozboru

To znamená, ?e tefsíry neobsahují subjektivní názory na vyklad.

Korán Ma?hadu v íránu, napsany Alím.

Vznik koránu

Vzácny historicky Korán z 11. století v mauretánském Chinguetti.

V době, kdy korán vznikal, bylo na Arabském poloostrově u? hodně ?id? i k?es?an?, zejména na venkově, ale lidé dále praktikovali mnohobo?ství. V 6. a 7. století monoteismus u? patrně p?eva?oval p?ed Mohamedem. Svěd?í o tom i několik jeho prorok?, Mohamedovych sou?asník? a konkurent?, které ale Mohamed i jeho první nástupce Abu Bakr tvrdě potla?ili. Na Mohamedově mimo?ádném úspěchu se mohly podílet i dobové politické st?ety, nap?íklad soupe?ení mezi perskymi Sasánovci a byzantskym císa?em, ktery právě v roce 622 zahájil vále?né ta?ení proti Persii. Mohamedovo pozvání do Mediny ve stejném roce s tím mohlo p?ímo souviset.

Muslimové vě?í, ?e korán obsahuje doslovně zaznamenané zjevení, jeho? se Mohamedovi dostalo prost?ednictvím anděla Gabriela (arabsky D?ibríl). Mohamed je ozna?en za tzv. ?Pe?e? prorok?“, která uzavírá sled ?ady p?edchozích prorok?, Abraháma, Moj?í?e, Je?í?e a mnoha dal?ích, kterym p?i?lo od Alláha zjevení. Je?í?ovo ?Evangelium“ (Ind?íl) a Moj?í?ova tóra mají byt obrazem dokonalého slova Bo?ího. Jeho kritikové později poukazovali na rozpory mezi koránem a star?ími texty, co? vedlo k vysvětlení v koránu o pok?ivení p?vodně vyznamově shodnych knih k?es?an? a ?id?.

Sesílání ver?? trvalo dohromady t?iadvacet let (609–632 n. l.). Do podoby, v jaké korán známe dnes, byl sestaven roku 651, tedy devatenáct let po Mohamedově smrti. Korán byl nejprve uchováván v paměti Mohameda a muslim?. První následovníci islámu znali kompletně cely korán nazpamě? a neexistovala psaná verze. V?e se opakovalo a p?ipomínalo neustálym p?edná?ením mezi vě?ícími. Lze v?ak p?edpokládat, ?e je?tě p?ed odchodem z Mekky za?ala byt jeho slova zapisována. Z medínského období tradice uvádí, ?e Mohamed, ktery psát neuměl, u?íval některé ze svych p?ívr?enc? jako písa?e, navíc ?ada lidí uměla ?ásti, nebo dokonce celé zjevení nazpamě?. Po jeho smrti se objevila pot?eba stanovit jednozna?nou verzi, aby bylo zjevení uchráněno deformací a odli?nych interpretací. Tehdej?í arabské písmo nap?íklad nezaznamenávalo krátké i některé dlouhé samohlásky. Existoval tak problém se záměnami gramaticky podobnych slov. Proto měla písemně zachycená seslání ni??í hodnotu ne? recitace zpaměti.

Podle tradice existovalo v jisté době celkem pět exemplá?? koránu, které se drobně odli?ovaly. Mělo jít o kodex Mohamedovy man?elky Hafsy, Hafs Ubajje ibn Ka'ba, Abdalláha ibn Mas'úda, Abú Músy al-A?'a?ího a Miqdada ibn 'Amra. Hrozilo, ?e rozdíly mezi nimi zp?sobí rozkol v islámské obci, a proto bylo t?eba provést definitivní redakci textu. Za vlády t?etího chalífy Uthmána tak do?lo k vytvo?ení redak?ní komise, která p?edev?ím na základě Hafsiny verze koránu a sbírky p?edsedy komise Zajda ibn Thábita sestavila korán do dne?ní podoby, tzv. Vulgáty v letech 651–656 v Uthmánském kodexu. P?esto?e se v historii objevily pochyby o pravosti této verze koránu, je muslimy pou?ívána dodnes. Moderní verzí je egyptské vydání z roku 1923. Hlavní námitku proti Vulgátě vznesli ?íité, kte?í Uthmána podezírají, ?e z koránu vy?krtal v?echny zmínky o Alím. Jeliko? se v?ak r?zné ?íitské sekty nikdy nedokázaly shodnout na spole?né verzi, z?stalo p?i Uthmánově textu. Tvrdí v?ak, ?e skute?ně správnou verzi zná jedině ?skryty imám“, jeho? p?íchod o?ekávají.

Korán se po staletí ?í?il ústním podáním nebo rukopisy, a to vyhradně v arab?tině. V roce 1924 jej káhirská islámská Univerzita al-Azhar vydala poprvé tiskem, ktery muslimské autority schválily.

Struktura koránu

Korán v podstatě nemá ?ádnou pevnou strukturu, souvisly ?p?íběh“. Spí?e ne? kniha v klasické podobě je to sbírka písemně zaznamenanych poselství proroka Muhammada, p?evá?ně napomenutí do ?ivota vě?ících. To také vysvětluje, pro? se některé motivy a témata opakují i desetkrát. Je sice rozdělen na 114 súr (kapitol) a 6236 áj (ver??), ale i jednotlivé súry jsou ?asto slo?eny z nesourodych skupin ver??, mnohdy patrně seslanych v rozpětí mnoha let. Klí?, podle kterého byly ver?e za?azeny do právě 114 súr, není jasny. Základ rozdělení na súry byl polo?en ji? Muhammadem, definitivní podobu dostal korán p?i uthmánské redakci. Tehdy do?lo k se?azení súr podle délky od nejdel?ích k nejkrat?ím. Ani tento postup v?ak nebyl zcela dodr?en, nap?íklad na za?átek byla za?azena krátká súra, tzv. ?Otevíratelka“ (al-fátiha). Kromě deváté súry (At-Tawba) v?echny ostatní uvozuje tzv. basmala: ?Ve jménu Boha milosrdného, slitovného“, která se do po?tu ver?? zapo?ítává pouze jednou.

Pokusy o se?azení súr

Evrop?tí u?enci se opakovaně pokou?eli se?adit súry chronologicky, podle p?edpokládané doby seslání jejich podstatné ?ásti. Stejně tak ?iní ?eské vydání z roku 1972 v p?ekladu Ivana Hrbka. Takové ?azení je logi?těj?í, p?esto text ani tak nezískává ucelenou podobu. Chronologické ?azení je v?ak d?le?ité i kv?li u?ení o ver?ích ?zru?enych a zru?ujících“ nasch. Podle této praxe, zavedené ji? Muhammadem, mají později seslané ver?e vy??í hodnotu a ru?í vyznam těch star?ích. D?vodem byla nutnost znovu p?eformulovávat p?íkazy a zákazy podle aktuální situace islámské obce. Tento princip (nasch) je v?ak poměrně sporny a jsou o něm vedeny vá?nivé spory mezi tradicionalisty a modernisty.

Orientalisté, kte?í ?adili súry chronologickym zp?sobem:

• Němec Theodor N?ldeke (vydání 1860)
• Angli?an John Medows Rodwell (vydání 1876)
• Dán Frants Buhl (vydání 1921)
• Francouz Régis Blachère (vydání 1949–1950)

V ?e?tině se o chronologické ?azení pokusil Ivan Hrbek (1972).

Srovnání s Biblí

Korán není srovnatelny s hebrejskou Biblí formou ani obsahem. Stary zákon ?ili Tanach je rozsáhlej?í a obsahuje velmi rozmanité texty (knihy), které vznikaly témě? tisíc let. Obsahuje písně a básně, p?íběhy, historická vyprávění i prorocké texty. Srovnávat s koránem by se snad daly nábo?enské a právní p?edpisy, konkrétní pravidla, p?íkazy, zákazy a někdy i tresty za poru?ení těchto pravidel. Islám nerozli?uje mezi nábo?enstvím a právem, co? za?íná ji? v koránu. P?í?inou jsou okolnosti vzniku této knihy. Muhammad nebyl pouze duchovní, ale té? politicky a vojensky p?edstavitel, obsah koránu proto odpovídá jeho aktuální situaci a pot?ebám. Ji? v Mekce v?ak korán formuloval některé zásady vě?ících muslim?, jako je nap?íklad podoba modlitby.

Vyklad koránu je oblastí zájmu islámskych u?enc? po celé islámské dějiny. A?koliv korán tvo?í základ ?arí'y, pro jeho vyklad jsou pou?ívány dal?í prameny a uznávané právní postupy. Tradi?ně se korán dělil na 30 zhruba stejně dlouhych ?ástí (ajzá), aby se dal cely projít v modlitbě za 30 dn?.

Z historického hlediska se koránsky text rozděluje na 4 ?ásti podle doby seslání, které spojuje podobny obsah a forma. Jedná se o první, druhé a t?etí mekkánské období a medínské období. Toto rozdělení je v?ak spí?e p?ibli?né, není mo?né ur?it jejich p?esné hranice (snad vyjma posledního) a celá věc je je?tě komplikována pozděj?ími úpravami a doplňováním star?ích súr. Otázka p?vodu jednotlivych úsek? súr je velmi slo?itá a názory nejsou jednotné.

Jazyk koránu

Korán vytvo?eny Tatary. K vidění je v Chánském paláci v Bach?isaraji.

Jazyk a forma koránu jsou velice rozmanité. Jednodu?e m??eme ?íci, ?e lze sledovat vyvoj od velice poetickych a obraznych ver?? k su??ím spí?e právnickym a prozaickym text?m. P?edev?ím formou, nicméně do jisté míry i obsahem sdělení, se ze za?átku Muhammad nijak nevymyká z ?ady p?edchozích staroarabskych haníf? (posl? monoteismu) a káhin? (vě?tc?). K jejich charakteristice pat?í krátky ver?, extatická ?e?, p?írodní a kosmické obrazy, p?ísahy, hrozby, kletby a apokalyptické vize. P?irovnávání ke káhin?m se Muhammad p?i diskusích se svymi kritiky ost?e bránil.

Za nejpoeti?těj?í je mo?no pova?ovat ver?e z prvního mekkánského období, zmiňována byvá p?edev?ím súra 55 pro hojny vyskyt a? monotónně se opakujícího refrénu ?Které z dobrodiní Pána svého m??ete popírat?“, v dal?ích obdobích se postupně prosazují del?í súry a del?í ver?e, které za?ínají postrádat poetické prvky, jakymi jsou anafora (u?ití stejnych slov na za?átku ver??), epifora (opakování stejnych slov na konci ver??) a ji? zmíněny refrén, a? se nakonec v medínském období vytrácejí tak?ka docela. Ani p?ísahy a zvolání k Bohu, které jsou ze za?átku velmi ?asto vyu?ívány jako jakési úvody súr, se v medínském období nevyskytují zdaleka v tak hojném po?tu.

Jak ji? bylo zmíněno, arabsky jazyk v době vzniku koránu trpěl p?edev?ím ve své psané formě zna?nou nedokonalostí. Posledně je nutno také ?íci, ?e ani slovní zásoba arab?tiny neodpovídala Muhammadovym pot?ebám. Ten se proto uchyloval jednak k aktualizaci vyznamu ji? existujících slov, jednak k p?ejímání zcela novych vyraz?, nap?íklad z aramej?tiny, hebrej?tiny, syr?tiny ?i etiop?tiny. Tento fakt v?ak nemá ?ádny zásadněj?í vliv na vyklad koránu. Odli?né vyklady se spí?e objevují v souvislosti s některymi gramatickymi obměnami, které mohou i zcela zásadně změnit vyznam ver?? a poslou?it tak jako argument pro ten ?i onen postoj odporující tradi?nímu vykladu. Vyklad gramatiky byl také jednou z metod fikhu.

Jazyk koránu byl a? do moderní doby p?ijímán jako norma spisovné arab?tiny.

Zdroje inspirace

Královna ze Sáby nav?těvuje ?alomouna, Edward Poynter, 1890. ?alomoun v Koránu vystupuje jako prorok, ktery vládne lidem, d?in?m i p?írodě.

Muhammad pova?oval své proroctví za návrat k p?irozenému monoteismu, ktery hlásali ji? p?ed ním mnozí prorokové a které navazuje na judaismus a k?es?anství. Po odchodu do Medíny, kde se setkala komunita prvních muslim? s ?idovskou a později i k?es?anskou, se zjevují ver?e reagující na aktuální situace. Orientace modlitby se p?esunuje z Jeruzaléma na Mekku. Muhammad deklaruje, ?e p?iná?í stejné poselství jako p?ední hanífa Abrahám, ktery zalo?il modlitebnu Ka'ba. Korán pova?uje ?idy a k?es?any za ?lid Knihy“, ktery sice zbloudil, ale zaslou?í si ochranu a úctu muslim?, pokud proti nim nevystupují nep?átelsky; na jinych místech je ale ?adí mezi ?nevě?ící“ a hrozí vyhubením (Súra 2:253; 8:7 aj.).

V koránu se nap?íklad objevují p?íběhy o starych arabskych prorocích, kte?í nebyli vysly?eni. V koránu jsou zmínky o d?inech. Na některych místech se pí?e, ?e d?inové, stejně jako lidé, jsou dob?í, nebo zlí.

Témata v odli?nych obdobích

Ze súr prvního mekkánského období je mo?né cítit nad?ení z p?ítomnosti Bo?í a jeho moci stvo?itele. Lí?ení Boha jako tv?rce v?eho, nejvy??ího vládce, kterému je nutno se bezpodmíne?ně odevzdat a poslouchat jeho v?li, je záhy doplňováno eschatologickymi p?edstavami o konci světa, posledním soudu, ráji a peklu. Muhammad se asi velmi rychle setkal s odporem, zjevuje se podrobny popis ráje a pekla k p?esvěd?ování oponent?. Ver?e o posmrtném ?ivotě jsou velice sugestivní a p?ímo?aré. Pozděj?í kritika Muhammada ze strany ?id? a k?es?an? se ?asto opírá právě o tuto ?ást koránu. Vadí jim na ní její materialismus, p?esvěd?ování k ví?e skrze p?esné popisy rajskych slastí a naopak vyhro?ování fyzickym utrpením v pekle.

Na závěr prvního období, po odvolání ?Satanskych ver??“, pokra?uje korán druhym obdobím. Druhé období je charakteristické právě zd?razňováním Bo?í jedinosti. Eschatologické p?edstavy poněkud ustupují do pozadí a hlavní argumenta?ní proud se to?í okolo p?íběh? p?edchozích prorok? a obcí, které je neuposlechly. Klasická struktura p?íběhu, prorok – odmítnutí – Bo?í pomsta, se neustále opakuje, zaměňována jsou pouze jména, ale i ta se několikrát opakují. Charakteristickou by mohla byt poměrně dlouhá súra 26 – Básníci.

Podoba seslání z t?etího mekkánského období je zcela ur?ena situací Muhammada v Mekce, která za?ínala byt zna?ně kritická. Na druhou stranu ji? Muhammad za?al zcela vá?ně uva?ovat o útěku z Mekky, a proto měl islám roz?í?it i mimo své domovské město. Co se formy ty?e, styl se za?íná blí?it medínskému, poezie ustupuje próze. Pokud bychom měli vybrat jeden charakteristicky rys, byla by to p?edstava o predestinaci. Muhammadovi, ?elícímu vytrvalému odmítání a posměchu spojenému se zcela reálnymi hrozbami i v??i samotnému ?ivotu Proroka, zjevují se ver?e o p?edur?enosti lidí stát se vě?ícími nebo z?stat v rouha?ské l?i. Rozpor Bo?í v?emocnosti a v?evědoucnosti se svobodou lidské v?le je ostatně trvalym filosofickym tématem i v k?es?anském světě. V koránu se pí?e, ?e kdyby B?h chtěl, v?ichni lidé by byli vě?ící (10:99): ?A kdyby si tv?j Pán p?ál, v?ichni lidé na zemi by rázem uvě?ili! Bude? tedy (Muhammade) nutit lidi proti jejich v?li, aby se stali vě?ícími?“

Medínské období je z na?eho pohledu nejd?le?itěj?í. Teprve po svém p?esunu do Medíny získal Muhammad mo?nost ur?it konkrétní pravidla ?ivota své obce. P?esto?e korán obsahuje jen velmi málo jasnych p?íkaz?, naprosto minimálně se zabyvá postihy, a musí byt proto doplňován dal?ími prameny, je obecnym základem islámského práva i etiky, je? mají nejvy??í právní autoritu.

Vybraná témata koránu

Témata, kterymi se korán zabyvá a tvo?í základ islámské věrouky nebo jsou jinak vyznamná.

Eschatologie

Koránská eschatologie je zamě?ena p?edev?ím na vypo?ítávání po?itk? ráje a utrpení v pekle. Ver?e jsou velmi barvité a nápadité.^[zdroj?] Podle koránu budou v den posledního soudu v?ichni lidé rozděleni podle svych skutk? na t?i skupiny (56:7–14). Po pravici budou stát ti vě?ící, kte?í za svého ?ivota konali dobré skutky (a opakovaně je zd?razňováno, ?e nesta?í byt ani pouze vě?ící, ani pouze dobry), po levici pak nevě?ící a h?í?níci. Ve t?etí skupině jsou ?p?edáci“, vyznam zmínky o nich je nejasny, snad má jít o posly a proroky, kte?í budou zvlá?? blízko Bohu. Lí?ení pekelnych utrpení, která budou trvat vě?ně, byvá spojováno s bolestí, ?etězem a ohněm (súra 88), později té? s utrpením ?ízní a hladem. Naopak v ráji se vě?ící mají do?kat zaslou?ené odměny, pote?ou zde ?eky chladivé, dostatek bude v?eho jídla, p?edev?ím ovoce (súra 78). Nev?ední pozornost Muhammad věnuje tomu, ?e v ráji nebude nikoho obtě?ovat prázdné tlachání. Nejsporněj?ím podobenstvím ráje je p?edstava tzv. hurisek, húrí. Tyto ?dívky s plnymi ňadry“ (78:33) mají byt jednou z odměn vě?ícím; ver? 56:35 je vykládán tak, ?e se jejich panenství bude neustále obnovovat. V?ichni vě?ící mají byt v ráji stejného věku, podle tradice jim bude 33 let. V dal?ích obdobích ji? není o huriskách ?e?, místo toho se p?i lí?ení posmrtného ?ivota v ráji v?dy objevují man?elky vě?ících (36:56). Stejně tak zatímco ver? 78:40 nazna?uje blízkost konce světa, dále ji? je korán méně jednozna?ny a zd?razňuje, ?e o této otázce je zpraven pouze B?h sám (72:26).

Satanské ver?e a nasch

Související informace naleznete také v ?lánku Satanské ver?e.

Základ teorie o ver?ích zru?enych a zru?ujících – nasch – byl polo?en odvoláním tzv. satanskych ver??, které byly p?vodně umístěny v 53:19–23. Polyteismus p?ipou?tějící ver?e byly odvolány a nahrazeny ver?i, které naopak na mnohobo?ství tvrdě úto?í, vyu?ívajíce k tomu staroarabskou p?edstavu bohyň ?enského pohlaví.

Ver? 2:100 tvrdí, ?e za ka?dy zapomenuty ?i zru?eny ver? je seslán jiny a lep?í. Ve 22:51 jde tato konstrukce tak daleko, ?e pry v poselství ka?dého proroka byla ?ást podvr?ena satanem proto, aby později mohla byt odvolána a bylo odhaleno, kdo je skute?ně pevny ve ví?e. Jasně se vyjad?uje ver? 13:39: ?(Alláh) vymazává i potvrzuje to, co chce, a u Něho je kniha p?vodní“.

Kultovní p?edpisy

Kultovní p?edpisy islámu ?áste?ně vycházejí z koránu. Víra v Boha je prokazovaná skutky lásky k bli?nímu a kultovními úkony. Islámská teologie později formulovala 5 základních povinností, tzv. ?Pět pilí?? islámu“, ke kterym některé sekty p?idávají jako ?esty pilí? d?ihád. Muslimové se p?vodně modlili p?edev?ím v noci, aby se nevystavovali zbyte?nému pronásledování nep?átelského okolí. V koránu se dokonce vybízí, aby to muslimové se zbo?ností nep?eháněli, někte?í se pry modlili i celou noc. Po?et modliteb byl ni??í ne? dnes. Ze za?átku pouze jedna, později p?ibyla druhá a t?etí. U?ení o pěti modlitbách pochází a? z období po Muhammadově smrti. P?esná podoba modlitby není v koránu ?e?ena, Muhammad zanechal odkaz, a? se lidé modlí tak, jak viděli se modlit jeho. Orientace modlitby, qibla, byla p?vodně směrem k Jeruzalému, ale po rozkolu s ?idy byla ver?em 2:136 změněna na Mekku, spolu s rozvinutím u?ení o Abrahámovi jako zakladateli Ka'by. Korán klade poměrně velky d?raz na sociální aspekty. P?ikazuje dávat almu?nu, pomáhat nemajetnym, sirotk?m, starym a nemocnym. Tato povinnost, zakát (o?ista) se postupně změnila v nábo?enskou daň, kterou v?dcové nábo?enské obce mohli vyu?ívat nejen na sociální ú?ely, ale i pro pot?eby státu a na vojenské ú?ely. Spole?nym prvkem v?ech monoteistickych nábo?enství je p?st, ktery je v koránu rozveden a ur?en na měsíc ramadán. P?st se dr?í od vychodu do západu slunce a nemocní, cestující a dal?í, kte?í nemohou bě?ně dr?et p?st, jej mohou odlo?it na jiny termín (2: 180–181). Dal?í nábo?enskou povinností je pou? do Mekky (velká a malá pou?, had?d? a 'umra). Tento zvyk je od doby prvních prorok?. Po vystoupení Muhammada se mnozí Mekkánci obávali o osud tohoto zvyku a svych p?íjm?. Korán pou? zachovává, vrací jí v?ak p?vodní smysl, tj. uctívání jednoho Boha. Mekkánská modlitebna Ka'aba byla zalo?ena hanífem Abrahámem a je tak symbolem nezka?eného p?vodního monoteismu. Zd?razňován je také kult Ismaela. Vrcholem pouti je rituální obětování zví?at tak, jak tomu bylo i d?íve. Nemá to v?ak byt obě? pro Boha, ale pouze vyraz zbo?nosti – oběti jsou rozdány nemajetnym. Koránská pravidla stravování jsou o poznání volněj?í ne? pravidla ?idovská a pravděpodobně i ne? p?vodní pravidla arabská. Z jídel je zakázáno pouze vep?ové maso, zdechliny a maso zví?at zasvěcenych jinému bohu. Korán naopak zcela zakazuje, spolu s hazardními hrami, víno (2:216, 4:46 a 5:92). Tento zákaz byl p?enesen na alkoholické nápoje v?bec. Zajímavé je, ?e ve star?ím ver?i 16:67 je naopak existence skvělého nápoje vína ukazována jako d?kaz Bo?í dobrotivosti, objevuje se ale, ?e víno má dobré i ?patné stránky.

Vztah k národ?m Knihy

Podrobněj?í informace naleznete v ?lánku Korán o ?idech a k?es?anech.

Vztah Muhammada k ?id?m a k?es?an?m pro?el poměrně dramatickym vyvojem, jeho? odrazem je koránsky text. Ze za?átku se Muhammad pova?uje za hlasatele názor? těchto monoteistickych systém? jako protikladu k realitě p?edislámské polyteistické Mekky. Po odchodu do Medíny, ve které ?ilo několik ?idovskych kmen?, o?ekával, ?e se podrobí jeho autoritě. To se v?ak nestalo – ?idé jeho proroctví zpochybňovali a dokonce se spojili s jeho nep?áteli. Proti těmto ?idovskym kmen?m Muhammad později na?ídil vojenské expedice (viz Seznam Muhammadovych vojenskych expedicí). Rozchod se ?idy je zavr?en změnou kultovních p?edpis? i rozpracováním p?edstavy o p?vodním monoteismu Abraháma (16:120, 3:60), ktery je nazván ?hanífou“. I spojenectví s k?es?any nakonec padá, kdy? se v koránu objevují útoky na k?es?anské u?ení o Trojici.

P?es to v?echno je tón koránu k ?národ?m Knihy“ vět?inou p?íznivěj?í; nepat?í mezi zásadní nep?átele jako modloslu?ebníci a nevě?ící, a?koliv některé skutky a ?iny je do této kategorie mohou uvrhnout. Ke konverzi nemají byt donucováni (na rozdíl od nevě?ících ?i polyteist?), ale musí se podrobit pravidl?m islámské spole?nosti.

Etika a právo

Jak bylo ?e?eno, islám sjednocuje v sobě ve?keré aspekty ?ivota. Nábo?enství, etika a právo jsou proto pevně spojené pojmy. Islám nahrazuje místní z pojetí beduínskych kmen?, jako?to bratrskych spole?enství bez nerovnosti a nahrazuje ho bratrstvím celé muslimské obce, ummy. Proto je také islám veskrze neindividualisticky systém, co? je nejjasněji vyjád?eno kolektivní povinností v?ech muslim? bez ohledu na postavení: ?p?ikazuj vhodné a zakazuj zavr?eníhodné“ (31:16). Ale kdo chce, m??e si v koránu najít i ver?e, které nazna?ují soukromí svědomí p?ed Bohem. Ve ver?ích 11:87, 6:68 a 160 a velmi jasně ve 42:4 se praví, ?e prorok není strá?cem nad lidem svym. To m??e byt vylo?eno i tak, ?e teprve B?h má právo rozsoudit poctivé a nepoctivé. Nutno je také odmítnout, ?e by islám popíral hierarchii vlády i spole?nosti. Ostatně v ?ele ummy stál Prorok a následné ustanovení chalífátu není s islámskym u?ením v rozporu. Nedo?lo ani ke zru?ení otroctví, p?esto?e propou?tění vě?ících otrok? je pova?ováno za dobry skutek. Tím se de facto otroctví ?asem vytratilo, proto?e lidé své otroky propou?těli. Pro spole?nost nenastal ?ádny ekonomicky ?ok.

Mnozí vě?ící po Muhammadovi po?adovali jakési islámské ?Desatero“.^[zdroj?] Takto formulovaného seznamu pravidel se nedo?kali, ale za dobry základ mohou byt pova?ovány ver?e 17:23–41 ?i zkráceně 6:152–154.^[zdroj?] Korán (a? na zabití, kráde? a nevěru) nestanovuje za poru?ení svych pravidel ?ádné tresty. Obecně se v islámském právu hovo?í o vy??ím vyznamu svědomí. Na druhou stranu korán není jako bible (respektive Novy zákon), neobsahuje jen obecná mravní poselství, ale i ?adu velmi konkrétních pojednání. Samoz?ejmě ?e i ver?e obecněj?ího rázu zde nalezneme. D?raz^[zdroj?] je kladen na sociální otázky (sirotci, chudina, nemocní) ?i na slu?nost k ostatním, laskavost k rodině, dodr?ování smluv, ?estnost, up?ímnost a pravdomluvnost.

Poctivost v obchodě je jedním z d?le?itych^[zdroj?] p?ikázání. Muhammad, p?vodem obchodník, opakovaně zd?razňuje poctivost v dávání měr a vah. D?le?itěj?í^[zdroj?] jsou v?ak ver?e zakazující lichvu. První zmínka o ni je ve ver?i 30:39, nicméně zde je?tě není zakázána. Pouze je ?e?eno, ?e dáváním úroku nezíská ?lověk ?ádného úroku u Boha. Definitivní zákaz pak p?ichází ve ver?ích 3:130, 2:275–280 a 4:161. Dnes^[kdy?] se mnohé muslimské tradicionalisticky nebo fundamentalisticky zalo?ené státy pokou?ejí rozvinout tzv. islámské bankovnictví, které úrok nahrazuje slo?itymi dohodami o podílnictví na zisku apod.

Krevní msta má byt vykonávána jedině na pachateli samotném, ne na celém jeho kmeni. Ve ver?i 2:178 stojí: ?mu? za mu?e, otrok za otroka, ?ena za ?enu“. Doporu?ována je umírněnost a p?ijímání vykupného (dija).^[zdroj?]

Poslední h?ích, ktery má ur?en p?esny trest, je cizolo?ství (ziná'). Tomuto tématu se věnují ver?e 4:15–16 a 24:2–9. Trestem má byt sto ran bi?em oběma viník?m a zákaz vstupu do man?elství s vě?ícím (změk?eno mo?ností pokání). Druhy chalífa Umar ibn al-Chattáb tvrdil, ?e sly?el Muhammada recitovat ver?e o kamenování, nicméně nakonec se nechal p?esvěd?it, ?e se mylil a v koránu se nic takového neobjevilo. Korán po?aduje ?ty?i svědky nevěry, ?eho? je obtí?né dosáhnout.^[zdroj?] To je poněkud změk?eno mo?ností samotného svědectví man?ela, pokud bude pětkrát p?ísahat, nicméně ani to není platné, pokud bude man?elka pětkrát p?ísahat, ?e to není pravda.

Oproti minulosti je postavení ?en vyrazně posíleno.^[zdroj?] Muhammad kritizoval praxi zahrabávání novorozeňat ?enského pohlaví do země z obavy p?ed zchudnutím (16:58–60). Nicméně nerovné postavení ?en p?edev?ím v man?elství z?stává, svědectví ?eny má také jen polovi?ní hodnotu co svědectví mu?e (2:282). Korán velice podrobně rozebírá dědické podíly (4:12 a dále) a i zde jsou ?eny zna?ně znevyhodněné. V?ichni synové sice mají dědit rovné podíly a dědí i dcery, ale vdovy jsou z dědictví vylou?eny. Na druhou stranu je uváděno, ?e umírající musí svou man?elku zaopat?it na cely rok (2:240). ?eny jsou v mnoha ver?ích vybízeny k cudnosti. Ver? 33:59 je vybízí, aby ?p?itahovaly k sobě závoje své“, co? je fundamentalisty^[kym?] interpretováno jako vyzva k zahalování obli?ej?. Pravym vyznam je ale vyzva k neno?ení otev?enych vyzyvavych ?at?, zahalování je vymyslem a? pozděj?ích dob.^[zdroj?] Ve stejném smyslu ostatně hovo?í ver?e 24:30–31, které doporu?ují zahalování ňader.

Dal?í zachovanou praxí je mnoho?enství, korán naopak zakazuje polyandrii (?mnohomu?ství“). Mu? m??e mít a? ?ty?i man?elky, ale musí jim věnovat naprosto stejnou pozornost. To je ve ver?i 4:128 ozna?eno za nemo?né, co? slou?í modernist?m k argumentaci za zákaz tohoto pravidla. Ka?dopádně se v koránu doporu?uje mít pouze jednu man?elku, pokud by si ?lověk nebyl jist, ?e bude schopen dostát svym závazk?m. Ver? 2:220 zakazuje sňatek s modloslu?ebnicí a za lep?í pova?uje právě vě?ící konkubínu. V otázce rozvodu zavedl korán ?ty?měsí?ní ?ekací dobu pro mu?e, kte?í po?ádají o rozvod a zavedl povinnost postarat se o byvalou man?elku,^[zdroj?]

Zajímavé je, ?e korán nijak zvlá?? ne?e?í homosexualitu.^[zdroj?] Několik negativních nará?ek lze najít ve vyprávění o Lotovi a Sodomě a Gomo?e (7:80–84, 11:77–83, 21:74, 22:43, 26:165–175, 27:56–59 a 29:27–33).

Korán neuznává rovnoprávnost vě?ících a nevě?ících. Nevě?ící p?irovnává k dobytku (2:171), nazyvá je nespravedlivymi (2:254), zakazuje p?átelství mezi vě?ícími a nevě?ícími (4:144) nebo vyzyvá k boji proti nevě?ícím (8:65, 9:73, 9:123).

Ver?e 23:97–98, 41:34 a 16:127 praví: ?Jsme věru s to ti ukázat, co jsme jim slíbili, av?ak raději odvracej zlé tím, co je lep?í! My dob?e známe, co si vymy?lejí“. Tyto ver?e pocházejí je?tě z mekkánského období. Pro islámskou etiku mají velky vyznam^[zdroj?] – ?íkají vlastně, ?e na zlo má ?lověk odpovídat je?tě vět?ím dobrem. Jsou dokladem toho, ?e ve své době byla islámská etika skokem k vět?í humanitě.^[zdroj?]

Predestinace vs. svobodná v?le

V koránu lze nalézt ?adu ver?? o predestinaci i svobodné v?li. Je v?ak nutno ?íci, ?e jednozna?ně inklinuje k predestinaci. Zatímco my?lenku svobodné v?le je t?eba z ver?? spí?e odhadovat (29:5, 33:52), ver?e o predestinaci hovo?í jasněji. Zvlá?tě v souvislosti s p?edur?ením z?stávat nevě?ícím (76:30, 32:13). Velice pěkny ver?, ktery v?ak o sporu osudu se svobodou a? tolik ne?íká, je 47:38: ??ivot pozemsky je pouze hra a zábava.“

Muhammad

V koránu se objevuje vět?í mno?ství ver??, které se obrací na Muhammada, upravuje jeho postavení a práva, ?i ho dokonce kárá. Ver? 11:15 nará?í na to, ?e Muhammad snad nesděloval ve?kerá seslání, kterych se mu dostalo. 29:47 zase popírá, ?e by kdy Prorok ?etl bibli nebo tóru. V medínském období se také objevují materiálněj?í seslání. 8:42 stanovuje, ?e pětina ve?keré ko?isti pat?í Bohu a poslu, p?íbuznym, sirotk?m a nuznym, tedy ?e je Muhammadovi k dispozici pro pot?eby obce. 33:40 zase o Muhammadovi hovo?í jako o Pe?eti prorok?, ?ím? vyjad?uje, ?e po Muhammadovi ji? ?ádny dal?í prorok nep?ijde.^[zdroj?]

Zvlá?tě sporně p?sobí ver?e, které se vztahují k Muhammadově man?elství. Ver? 33:4 obhajuje jeho man?elství s byvalou man?elkou Muhammadova nevlastního syna. 33:49 zase umo?ňuje právě Muhammadovi jako Prorokovi mít neomezeny po?et man?elek.

Zajímavosti

Celá ?ada biblickych motiv? nachází své místo i v koránu. Vyskytují se zde ov?em mnohé odchylky. Tak kup?íkladu v p?íhodě o Bo?í zkou?ce Abraháma, jen? mu má obětovat svého syna Izáka, je Izák nahrazen jinym Abrahámovym synem, údajnym prap?edkem Arab?, Ismaelem^[zdroj?] (37:101). Oproti pojetí tohoto p?íběhu v bibli je v koránu Abrahám na pochybách a ptá se Izmaela, co má dělat. Ten mu pak potvrdí, aby se odevzdal do v?le Bo?í.

Ve ver?ích 4:171 a 5:73 se objevuje také zmínka o Svaté trojici, která je zde kritizována.

Velice zajímavy^[zdroj?] je p?vod ver?? 18:59 a dále. Tato súra obecně pat?í k nejoblíbeněj?ím^[zdroj?] a někde se recituje ka?dy pátek v me?itách. Zmiňovaná pasá? súry je vlastně spojením p?íběhu Moj?í?e, Alexandra Velikého a rabínské legendy o proroku Eliá?ovi. Poselstvím je ukázka lidské nevědomosti a nutnosti odevzdat se do v?le v?evědoucího a v?emocného Boha.

?ásti koránu mají také velky mysticky vliv.^[zdroj?] ?Ver? světla“ 24:35 je ob?as ozna?ován za nejpoeti?těj?í v?bec^[zdroj?] a je vepsán do kopule istanbulské me?ity Hagia Sofia. Za nejkrásněj?í súru v?bec je pova?ována^[zdroj?] súra 12 – Josef. Chárid?ovské sekty ji naopak pova?ovaly za podvr?enou pro svou údajnou p?íli?nou světskost.

Ver?i 17:1 a 17:95 podlo?ili islám?tí teologové^[kdo?] rozsáhly p?íběh o údajném Muhammadově setkání s Bohem.^[zdroj?] Muhammad se měl v noci zázra?ně p?epravit do Jeruzaléma v (Izraeli) a vystoupat na Nebesa (Mi'rád?). Na tomto základě je Jeruzalém muslimy pova?ován za t?etí nejposvátněj?í město. To hraje svou roli v palestinsko-izraelském konfliktu.

Korán je vyu?íván rozli?nymi skupinami^[kdo?] jako základ ?asto i protich?dnych názor?. Charakteristickym je vyběr pouze několika konkrétních ver?? a konkrétního vykladu. Modernisté i fundamentalisté^[kdo?] vyu?ívají koránu ve svém politickém slovníku podle toho, jak se jim to zrovna hodí.^[zdroj?]

?eské p?eklady koránu

V sou?asnosti existují ?ty?i ?eské p?eklady koránu. T?i z nich jsou p?eklady orientalist? a jeden je p?ekladem skupiny ahmadíja. Nejbě?něj?ím p?ekladem u nás je p?eklad I. A. Hrbka (1972, znovu vydán roku 1991 a dále), ktery je tradi?ně pou?íván i ?esky hovo?ícími muslimy, z?ídka jsou k sehnání i p?eklady A. R. Nykla (1938) a I. Veselého (1912). V?echny t?i p?eklady jsou také dostupné on-line. P?eklad muslimské skupiny ahmadíja je vět?inovou ?ástí muslim? pova?ován za nevyhovující z d?vodu sektá?ství. Kritici také namítají, ?e nevychází p?ímo z arab?tiny, ale z anglického p?ekladu, ?ili jde o p?eklad p?ekladu.

Odkazy

Literatura

• Bowersock, Glen W. Die Wiege des Islam. Mohammed, der Koran und die antiken Kulturen. P?el. Rita Seuss. C. H. Beck, München 2019. 160 str.
• HRBEK, Ivan. Muhammad a Korán. In: Korán. Praha: Odeon, 1991. 794 s. ISBN 80-207-0444-2. [Uvedená sta? je na str. 5–104.]
• LAWRENCE, Bruce. O Koránu: biografie = [Orig.: The Qur′an. A Biography]. Vyd. 1. Praha: Pavel Dobrovsky – BETA, 2007. 238 s. ISBN 978-80-7306-316-0.
• Ott?v slovník nau?ny: illustrovaná encyklopaedie obecnych vědomostí. 14. díl. V Praze: J. Otto, 1899. 1066 s. [Viz heslo ?Korán“ na str. 800–803; autor Rudolf Dvo?ák.]

Související ?lánky

• Antialkorán
• Lidé knihy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky ?i videa k tématu Korán na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo korán ve Wikislovníku
• Dílo Korán ve Wikicitátech
• Al-Quran Archivováno 29. 1. 2009 na Wayback Machine. projektovat s více ne? 140 p?eklad? do více ne? 35 jazyk? (v?etně ?esky 'Alois Richard Nykl' i 'Preklad I. Hrbek')
• QUR'āN – více ne? 45 p?eklad? do více ne? 35 jazyk?, audio
• ?esky p?eklad koránu s vyhledáváním
• Encyclop?dia Britannica, heslo ?Qur?ān“ (angl.)

Autoritní data	NKC: unn2006375010 PSH: 7935 BIBSYS: 90063621 BNE: XX3569490 BNF: cb12008272s (data) GND: 4032444-8 LCCN: n79046204 MBW: 7a982ffb-5588-490d-b28e-d9eb0443b412 NDL: 00566624 NLG: 164922 NLI: 987007263803305171 NSK: 000032841 PLWABN: 9810590279305606 SELIBR: 231430 SUDOC: 027498522 TDV?A: kuran VcBA: 492/45309 VIAF: 175382719

Portály: Islám